To vás to ještě pořád baví? Tréninky, zápas, tréninky, zápas a tak pořád dokola.
"Já jsem nejspíš typ hráče, který čím je starší, tím ho fotbal baví víc a víc. Jsem soutěživý, nerad prohrávám a i když v mých letech pozápasová únava odeznívá pomaleji, na příští zápas se vždycky těším."
Nepřicházejí s přibývajícím věkem i obavy o místo ve sparťanské sestavě?
"Je fakt, že například dnes bychom mohli postavit dvě špičková ligová mužstva. Ale já si nějaké obavy nepřipouštím. Ono prospěje každému, když o místo mezi nejlepšími jedenácti musí bojovat i na trénincích. Zkrátka si pořád věřím."
Čemu tedy nejvíc vděčíte za místo mezi vyvolenými?
"Na to se mi moc dobře neodpovídá. Ale snad je to díky zkušenostem a dobrým výkonům. Samozřejmě je to i zásluha výborných spoluhráčů, kteří hodně práce udělají přede mnou. Ale někde v podvědomí přece jen cítím, že můj čas nazrává a nazrává."
Řekl jste, že nerad prohráváte. Jak jste tedy snášel to letošní prohrané jaro, kdy vaši domácí nadvládu přerušil Liberec?
"Jak asi. Jako všichni sparťani jsem z toho byl pořádně otrávený."
Kde se podle vás stala chyba?
"Hodně nás poznamenal odchod Martina Haška, který udělal nevídaně práce v defenzivě, a Jirka Jarošík měl tím pádem mnohem víc volnosti při hře dopředu. Pak taky jsme skoro všechny přípravné zápasy před jarem odehráli ve stejné sestavě a když pak hráči z nejrůznějších důvodů, z toho nejvíc kvůli zraněním, začali vypadávat, nebyl nikdo, kdo by je nahradil. I já měl problémy se zády a pak i svalové potíže."
Trénujete, odpočíváte a dbáte na životosprávu jinak, než když vám bylo třeba pětadvacet?
"Samozřejmě. Tréninky jsou dnes mnohem intenzivnější, takže před nimi si při strečinku opravdu dávám záležet na protažení všech svalových partií. A často si dám svaly i promasírovat. A den po zápase se po tréninku věnuju pořádné regeneraci, ne jako dřív, že jsem koukal ze stadionu co nejdřív vypadnout. Normální masáže, vodní masáže a tak dále."
A co ta životospráva?
"Vepřové s knedlíkem a zelím si dnes dám taky, ale už ne tak často. Spíš dbám na drůbeží maso a ryby. A biftek, ten taky jen občas. A pokud máte na mysli alkohol, tak i to pivo člověk omezit musel. Ne snad, že bych byl dřív pivař, ale někdy jsem na něj s klukama zašel. Ale pozoruju, že dnes už nastala doba, že se mírní a kontrolují i ti mladí. Většinou to v hlavě mají srovnané a dobře vědí, že když se budou věnovat jen fotbalu, mohou se dostat ven a finančně se zabezpečit třeba už ve dvaadvaceti."
Vy jste v zahraničí nikdy nehrál, ale ve Spartě patříte k nejlépe placeným hráčům. Jste finančně zabezpečený?
"Tak, abych až skončím s fotbalem, nemusel nic dělat, jsem rodinu nezabezpečil. Ale postavil jsem kousek za Prahou rodinný domek a něco málo jsem investoval. Ale jak říkám, až kopačky definitivně sundám, sedět doma se založenýma rukama moci nebudu."
Ale pořád je tu ještě možnost zahraničního angažmá.
"Já už jsem na takovouhle možnost rezignoval. Ta moje správná chvíle už je prostě pryč, už to ve Spartě dohraju. Tedy doufám. Když se začalo odcházet ven, mohli jen starší a já byl moc mladý. Teď zas už odcházejí hlavně ti mladší, jenže já jsem mnoc starý."
Ale nabídky jste přece měl.
"V jedenadevadesátém mě chtěl Olympique Marseille, který jsme vyřadili z nultého ročníku Ligy mistrů, ale Sparta mě nepustila. Pak tu byla nabídka z tureckého Istanbulsporu, jeli jsme tam vlastně jen podepsat smlouvu, ale zadrhlo se to na tom, že Turci za mě včas nezaplatili. Když to pak chtěli dát do pořádku, tak jsem zase odmítl já, protože se nám narodila Nikola. A naposled jsem byl začátkem šestadevadesátého na testech ve Wolverhampton Wanderers, což byla druhá anglická soutěž. Když jsem se asi po pětidenních trénincích vracel, řekli, že se ozvou, ale už se neozvali. Asi sehrálo roli, že jsem měl v té době potíže s natrženým svalem."
Máte tedy představu, co budete po skončení aktivní činnosti dělat?
"Jsem v ČKD vyučený seřizovačem NC strojů, tedy číslicově řízených soustruhů, fréz, brusek a podobných zařízení. Takové stroje bych dnes ale dokázal jen pustit. Rád bych proto zůstal u fotbalu, ale zatím jsem vůbec nepřemýšlel, v jaké funkci. Málokomu se poštěstí pracovat ve svém klubu, fotbalistů je hodně a funkcí málo. Uvidíme, teď myslím na svůj čtrnáctý titul."
Kdekdo vás před novým ligovým ročníkem favorizuje. Myslíte si tedy i vy, že po roční přestávce ligu znovu vyhrajete?
"Jsem o tom přesvědčený. Máme největší posilu ze všech Poborského, ale počkejte, jak se předvedou Baranek, Kouba a další. Jak říkám, až abychom ten další titul zase měli. A největší pozor si budeme muset dávat na moc dobře poskládané mužstvo Slavie. A Liberec bude zlobit zase."
Také se říká, že obrovskou posilou je trenér Jarabinský.
"To bych řekl. Víte, že já se s ním coby hráč setkávám už potřetí. Poprvé jsem ho zažil koncem devadesátých let, když u dvou titulů asistoval Ježkovi a pak dva získal sám. V pětadevadesátém přišel na jaře po Sundermannovi a zase nác vytáhl k titulu. Je to opravdová trenérská osobnost, řemeslo ovládá perfektně, o jeho zahraničních zkušenostech a přirozené autoritě je snad zbytečné mluvit. Důležité také je, že nám dokáže srozumitelně vysvětlit své představy o tom, jak bychom měli hrát. Takže pod tu obrovskou posilu v jeho osobě se klidně podepíšu."
