"To víte, všechno se mění. Fotbal je už takový," uvedl 43letý slovenský kouč. "Ale neberu to tak, že Jihlavu opouštím. Měl jsem s klubem smlouvu a tu jsem dodržel."
Kdy se poprvé objevila nabídka vést středočeský klub?
Nějaké telefonáty byly už před určitou dobou. Ale víte, jak to je. To jsou spíš takové nekonkrétní věci. Až poslední týden, nebo možná už před domácím zápasem s rezervou Sparty, se objevilo něco konkrétnějšího. Ale já jim řekl, že se k tomu chci vyjádřit až po sezoně. Aby se v klidu dohrálo, aby to nějak negativně neovlivnilo mužstvo.
S jakými pocity budete Vysočinu po roce a půl opouštět?
Je tam nostalgie, to bych lhal, kdybych řekl, že není. Za hráči, za lidmi na stadionu, v klubu, za panem Vaculíkem. Ale jak už jsem řekl, fotbal je takový. Změny k němu patří. A ono to ani není opuštění. Já jsem měl smlouvu a tu jsem dodržel.
Chuť pokračovat nebyla z vaší strany, nebo snad ze strany klubu?
Ze strany klubu byla, pan Vaculík mi dal velmi korektní nabídku. Dlouze jsme se o to bavili. Já jsem potom v neděli a v pondělí o tom přemýšlel, probíral jsem to i s manželkou a prostě jsem dospěl k tomuto závěru.
Jak moc vaše konečné rozhodnutí ovlivnilo nepodařené jaro?
To ani ne. Prostě přijde nabídka a člověk zvažuje pro a proti. A není to ani o konkrétních věcech. Samozřejmě zvítězilo to, že v Příbrami jde o první ligu.
Budete na někoho z jihlavského angažmá vzpomínat rád, nebo naopak nerad?
Já to řeknu tak: i když byly nějaké negativní věci, na ty vždycky může dojít, tak na ty rychle zapomenu. A zůstanou jenom ty pěkné. Ať už jsou to lidi na stadionu na čele s panem Březinou, který připravoval hřiště, či realizační tým. Tam je spousta skvělých lidí, na ty si rád vzpomenu. Ale nostalgie patří hlavně do románů. Trenéřina je normální práce, tak je potřeba to brát.
Kdy v Příbrami začínáte?
Začínám 22. června. Chvilku si dám volno, nějakých deset dní a pak zase půjdeme pracovat.
