Věříte, že postoupíte?
Je to pořád jen o gól, bitva je otevřená. Když dáme dva góly, což není neřešitelné, postoupíme.
Šance přece nemůžete vidět 50 na 50, nebo ano?
Češi si přivezli vítězství, hrají doma, určitě mají malou výhodu. Od nás nikdo nic nečeká, jsme v klidu, žádná nervozita. Když vyhrajeme 2:0, budeme hrdinové.
Spoléháte na to, že zápasy venku hrajete líp než doma?
Snad se to potvrdí, v kvalifikaci se nám dařilo. Víme, co dělat.
Pomůže vám kvalitní hřiště?
Jasně, konečně si zahrajeme fotbal. Ale nečekejte hru vabank, stačí nám jeden gól a je vyrovnáno. Na konci chceme slavit: po 90 minutách nebo po 120.
O penaltách záměrně nemluvíte?
I na penalty jsme připraveni, ale doufám, že k nim nedojde. Jsou jako loterie, člověk nikdy neví, co se stane.
Sobotní zápas rozhodl Vladimír Šmicer, váš bývalý parťák z Liverpoolu. Pořád jste přátelé?
Hráli jsme spolu tři roky, ten vztah zůstane. Ale od čtvrt na devět je kamarádství pryč. On je Čech a já Nor. Mimo hřiště kamarádem zůstane.
I když jeho gólová hlavička může celou baráž rozhodnout?
Páni, já nikdy neviděl, aby se Vladi trefil hlavou. Proč zrovna teď? Nechci s ním mluvit, nemám ho rád. Ne, to je vtip. Po zápase pokecáme, klidně si vyměníme dres.
Chybí vám v Liverpoolu?
Je škoda, že odešel. On se pořád smál a vtipkoval. Chybí mi čeština.
Pamatujete si nějaká slova?
Pí.., vole. To pořád říkali kluci na tréninku, když ztratili balon nebo špatně vystřelili. Patrik Berger, Milan Baroš i Vladi. Pořád.
Víte, že vaše tvrdá střela v sobotu zranila záložníka Rosického?
Ne. Opravdu?
Otočil jste mu kotník i koleno.
A bude hrát?
Měl by, ale v pondělí netrénoval.
No to jsem nechtěl. Sorry.
Johne, co byste vzkázal Čechům před zápasem?
Ať přijdou, uvidí dobrý zápas. Jde přece o hodně. Oba týmy mají stejnou motivaci. Když postoupíte vy, bude v Praze vééélká párty. Ale já věřím, že bude slavit celé Norsko.
