"Sice jsme s manželkou uvažovali o cizině, ale nakonec jsme zvolili jistotu. V Jablonci se nám oběma líbí a já chci svoji další budoucnost spojit s tímto klubem," vysvětlil 34letý jablonecký brankář Michal Špit.
Šéf Jablonce Pelta vyhlásil v zimě při nástupu ekonomické krize finanční škrty. Dotkly se nějak i vaší nové smlouvy?
Nebudu zastírat, ta nová smlouva je postavená trošičku jinak a samozřejmě je nižší. Jsem v Jablonci už pátý rok, myslím, že spokojenost byla a je oboustranná, takže jsem neměl důvod nějak ten kontrakt kvůli penězům hrotit, s panem Peltou jsme se rychle domluvili a nižší smlouvu jsem přijal.
Mluvil jste o své budoucnosti v Jablonci, v jaké fázi jsou tyto vaše plány?
Předběžně jsme s panem Peltou domluvení, že bych v klubu dál působil. Třeba jako trenér brankářů nebo v jiné roli. Je to pro mě lákavé, rád bych tady zůstal a i proto jsem v Jablonci podepsal novou smlouvu.
V kariéře jste ještě nezažil zahraniční angažmá. Nemrzí vás to?
Teď už je to nejspíš passé, když mám nový kontrakt. A jestli lituji? Těžko říct. Na jednu stranu ano kvůli určitým zkušenostem, ale na druhou stranu zase znám spoustu kluků, kteří se z ciziny za půl roku vrátili a byli nešťastní. Svět se tím pro mě nezbořil a jsem rád, že můžu působit v první české lize. To je pro mě důležité.
Je vám čtyřiatřicet, jak zvládáte další letní dřinu před novou sezonou?
Kdybychom měli my brankáři běhat stejné objemy jako hráči v poli, tak by to asi problém byl. Naštěstí to s nimi máme stejné jen na začátku, pak máme ty tréninky specifické. Řekl bych, že to vmém věku ještě zvládám, protože se už docela hlídám, co se týká stravy, pitného režimu nebo dostatku spánku.
Na jaře jste vynechal řadu zápasů kvůli zranění ruky. Neomezuje vás teď nějak?
Říkají tomu boxerská zlomenina. Když prostě někomu dáte nešikovně pěstí, tak si zlomíte kůstky na malíčku. Na konci ligy jsem odchytal dva zápasy a ruku jsem si ještě tejpoval, teď už na to nekoukám, ruka je v pořádku a už se prý nemůže nic stát.
Vraťme se k loňské sezoně. Po té předchozí, kdy jste se zachraňovali na poslední chvíli, jste vystoupali vloni na páté místo. Čemu přičítáte takovou změnu?
Povedl se nám vstup do soutěže, byli jsme dlouho bez porážky, stejně jako začátek jara. A od toho se všechno odvíjelo. Pozitivně jsme se nastartovali a mohli hrát v klidu.
Těsně vám unikla účast v evropských pohárech, nelitujete?
Ne. Bylo to blízko, ale myslím, že na příčkách se umístili ti správní aspiranti. My jsme si to prohráli na jaře, kdy jsme podlehli Slavii a Liberci. Tam se rozhodovalo. Řekl bych, že páté místo odpovídá našim možnostem. Rádi bychom to zopakovali v novém ročníku. Kádr je, až na Hlouška a Hamouze, vlastně kompletní. A přišel stoper Drsek, který na trénincích dokazuje, že těch sedm let v Německu mu dalo hodně, vrátil se také obránce Huber.
Dva dny před startem letní přípravy jste pomohl B-týmu k zách raně třetí ligy, ale trenér Komňacký z vašeho startu prý příliš nadšený nebyl...
Abych se přiznal, ani jsem netušil, že to trenéři A-týmu nevěděli..., myslel jsem, že o tom jsou informováni. Před tím zápasem jsem jednou trénoval a během dovolené jsem se také pohyboval, takže strach ze zranění jsme neměl. Vedení klubu mě oslovilo, zda bych nepomohl béčku v posledním klíčovém utkání. Neváhal jsem, protože když jste někde pět let, tak takovou pomoc považuji za vhodnou. A ještě jsem požádal Petra Pavlíka, který šel také hrát.
