Jako by s tím ani sami nepočítali: hotel v Johannesburgu měli zamluvený do pondělí, včera si tak museli shánět jiné ubytování.
Co by za tyto starosti dali Brazilci, Angličané, Argentinci či Italové! Mnohem větší národy, jejichž týmy jsou už z turnaje pryč. Nizozemci přitom nejsou kometou, jež jednou zazáří a zase zmizí, v moderní éře drží krok s absolutní špičkou víceméně pořád.
Připomněl to i kouč Bert van Marwijk po úterní semifinálové výhře 3:2 nad Uruguayí: "Byli jsme ve finále šampionátů 1974 a 1978, teď opět. Na to jsme jako národ hrdí." Mohl mluvit i o zlatu z Eura 1988 a pravidelné účasti v závěrečných kolech většiny velkých turnajů. Mluvil by ale stále o důsledcích toho, že malá fotbalová fabrika chrlí produkt, na který i "obří koncerny" hledí se závistí.
On však hlavně neřekl to podstatné: jak je to možné? Pro odpověď se z Johannesburgu, kde oranžoví hrdinové řešili ubytování, přenesme do Groningenu, ani ne dvousettisícového města na severu Nizozemska. Je tam univerzita, divadlo a také 18 umělých hřišť, na nichž hraje spousta dětí den co den fotbal.
Podobný obrázek najdete ve spoustě nizozemských měst, kupříkladu amatérský OJC Rosmalen má 71 mládežnických týmů! "Za našimi úspěchy nevězí žádná tajná formule, ale dokonalý systém práce s mládeží," říká nizozemská ikona Ruud Gullit.
Když přijeli do Groningenu angličtí novináři, aby pátrali, proč nevelká země dává jejich týmu, co se týče úspěchů, na frak, řekl jim šéf mládežnické akademie Peter Jeltema: "Máme speciální oči na talenty. V Anglii či Španělsku se jich logicky rodí mnohem víc, takže musíme být kreativní a investovat do dětí."
Na letošním šampionátu běhá výsledek této pečlivosti: hvězda Arjena Robbena vzešla právě z Groningenu. "Vděčím za to Coerverově metodě," zmiňuje Robben systém nazvaný podle kouče Wiela Coervera, rozvíjející technické dovednosti mladých.
Na metodice se podíleli i trenéři Rinus Michels či Luis Van Gaal, dnešní Robbenův kouč v Bayernu.
"Holandská škola začíná od žáčků," líčí Vojtěch Schulmeister, který v Nizozemsku hrával. "Trenéři na ně neřvou, ať drží nulu, ať zakopnou balon. Nechávají jim volnost, taktika zní: když dostaneme tři góly, dáme čtyři. Tím se rozvíjí talent, kluci si věří, zkoušejí kličky, dostávají do sebe techniku a rychlost s míčem. Zato v Česku se talent spíš ničí. Už v žácích si hráči stoupnou do fronty a brání, aby je trenér pochválil."
Marwijk také tvrdí, že současné hráče naučil větší disciplíně, taktice a sebeobětování pro tým. Ač kvůli tomu možná Nizozemci nepředvádějí tak líbivou hru jako dřív, funguje to a základ pořád leží v individuálních schopnostech získaných v útlém věku.
Ostatně, proč by Nizozemci neměli fotbal umět? Vždyť jejich rovinatá země připomíná jedno velké hřiště.
