Kdyby vám někdo před týdnem řekl, že půjdete do odvety s náskokem 3:0, asi byste nevěřil, že?
Považoval bych ho za blázna. Jeli jsme do Rumunska s tím, že kdybychom uhráli remízu, byl by to velký úspěch. A kdybychom dokonce vstřelili gól, tak by to bylo úplně super. A teď 3:0... Těší mě, že jsme předvedli takový výkon. Navíc jsme tím vlastně přispěli k tomu, že diváci reagovali tak, jak reagovali. Kdyby domácí tým vedl, ten incident by určitě nenastal.
Dá se takový náskok v odvetě ještě vůbec ztratit?
Samozřejmě, že dá. Fotbal někdy umí být hodně drsný. Svádí to k tomu, že už je skoro hotovo. Mám to i v hlavě, ale nechci si to připustit. Pokud bychom k odvetě přistoupili laxně, mohli bychom mít ještě problémy. Ale já věřím, že nám se to nestane, doma si to už pohlídáme.
Jaká hra bude na soupeře platit?
Byla by sebevražda od první minuty bránit náskok. Ale to už se pletu trenérům do taktiky. I když věřím, že nám nic takového neřeknou.
Vraťme se ještě o týden zpět. Jak jste reagoval, když fanoušci prolomili bariéru a vnikli na hřiště?
Nejdřív jsem byl v klidu. Viděl jsem, jak na hřiště vběhl jeden fanoušek, tak jsem se jen tak usmál a řekl si, že ho brzy zpacifikují. Jenže pak se otočím a na atletické dráze je spousta lidí. Říkal jsem si - za pět vteřin jsou u mě a já dostanu. Byl jsem kapitán, tak jsem se ptal rozhodčího, jestli půjdeme do šatny. On po váhání zápas ukončil a nastal úprk do kabin. Známí mi říkali, že to byl náš nejrychlejší pohyb v zápase.
Před týdnem a něco jste byli v lize na odpis a na evropské scéně za outsidery. Teď za sebou máte tři výhry v řadě. Co se změnilo?
Největší zlom byl minulý víkend v Plzni, kde jsme vyhráli. To nás nastartovalo. A pak se nám povedl i zápas v Bukurešti. Všechno jsme korunovali výhrou nad Budějovicemi. Těšilo nás, že to fanoušci ocenili. Každý si vzpomínáme, jak jsme po zápase s Brnem odcházeli se sklopenou hlavou. Teď to byl velký kontrast. Doufám, že lidi na Bukurešť přijdou, jde o hodně: o to, aby tady na podzim hráli další kvalitní soupeři.
