"Snad se mnou budete souhlasit, že jsme v zápase měli hodně dobrých pasáží. Myslím, že většinu z těch devadesáti minut jsme hráli dobře," vracel se Holeňák k dramatickému střetnutí.
Proč se tedy nepodařilo víc než remíza?
Samozřejmě jsme víc dokázat chtěli. To jistě potvrzují naše nástupy do obou poločasů. Jenže i když jsme pokaždé měli navrch, pokaždé jsme z první pořádné soupeřovy akce dostali gól. Bylo to jak přes kopírák.
První byl z penalty po Johanově naivním faulu. Jak jste situaci viděl vy?
Právě jsem se vracel k naší brance a z mého pohledu to na penaltu vypadalo. Ale Olisadebe to udělal opravdu moc šikovně. Využil Johanova zákroku a rozhodčí v tom okamžiku nemohl nezapískat. Jak to bylo doopravdy, to jsem ještě s Petrem nerozebíral.
Vyčítali jste mu ten zbytečný faul?
Kdepak. Já osobně jsem přesvědčen, že on v tu chvíli volil podle svého uvážení nejlepší řešení. Musel se rozhodnout ve zlomku vteřiny a věřil, že míč trefí. Bavit se teď o tom, že to spíš mohl ustát, je zbytečné. A nic to neřeší.
Co vám trenéři radili o přestávce?
Je to už takový zaběhnutý rituál. První si bere slovo Csaplár, po něm mluví Škorpil. Jejich pokyny se dají shrnout do tří částí. Měli jsme hrát dál ofenzivně, při držení míče jsme my vzadu měli vybíhat co nejdál od naší branky a taky nám kladli na srdce, abychom nediskutovali s rozhodčím.
Co vás napadlo, když jste dostali druhý gól?
Já si v té chvíli uvědomil, že jsem měl jít o přestávce dolů. Přestával jsem totiž stíhat, protože už v první půli, kdy jsem zastavoval unikajícího soupeře, jsem udělal špatný pohyb a natáhl si tříselný úpon.
Proč jste si tedy v kabině neřekl o vystřídání?
Myslel jsem si, že to půjde. A taky mi přišlo, že bych zbaběle utíkal z boje. Nechtěl jsem v tom kluky nechat, tak jsem šel i do toho druhého poločasu. Ale nakonec jsem asi dvacet minut před koncem musel jít stejně ven.
Jak bezprostředně po domácí remíze vzhlížíte k odvetě v Aténách?
Určitě si neříkáme, že je to v háji. Nikde není psáno, že tam nemůžeme vyhrát. Jsme už dost zkušení, podobné bouřlivé prostředí, jaké nás v odvetě čeká, jsme si už vyzkoušeli v Tbilisi. Tam to bylo taky pěkné peklo a obstáli jsme. Jsme na těžké zápasy zvyklí, nic nevzdáváme.
