"Už jsme měli odjíždět na zápas a najednou chyběl Jašin. V tom vyskočil před hotelem z taxíku a táhl obrovský kufr. Ty v něm pašuješ Kreml, smál se mu Puskás," vzpomíná Masopust.
Hned spěchali na stadion ve městě Stoke. Tady Matthews začínal v roce 1932 jako sedmnáctiletý s profesionálním fotbalem, aby skončil až v padesáti. Plných třiatřicet let, to stěží někdo napodobí.
Jeho dlouhověkost byla obdivuhodná. I Masopust od něj vyzvídal, jak to dokázal. "Vyprávěl, že každé ráno běhal po pláži. Přesně dodržoval životosprávu, nikdy nepil." Býval na tělo přísný. Po utkání téměř nejedl, jen pil minerálku. Druhý den ráno si dal sklenici džusu, k obědu lžíci medu a až k večeři si troufl na plnou porci.
Zápas ve Stoke začal. Matthewse měl hlídat Karl-Heinz Schnellinger. "To byl Němec, jeden z největších brousků té doby. Ale toho dne byl mírný, na Matthewse si nedovolil sáhnout." Konečně mohl Masopust na vlastní oči vidět, co Matthews dokáže. Přiběhne k protihráči, naznačí pohyb na jednu stranu, pak prudce vyrazí jinam. Jako Brazilec Garrincha. A ty Matthewsovy centry, skvělé bochánky.
Po zápase zněl valčík na rozloučenou, pak hrdinu nesli na zádech. "Neudržel slzy. Stejně tak, když jsme mu dali s Pluskalem a Popluhárem soupravu broušeného skla. Od jiných hráčů nic nedostal." Loučení zakončila párty v Jašinově hotelovém pokoji. Sešel se tam celý výběr hvězd a Matthews. "Jašin nás nalákal, že otevře svůj záhadný kufr. Měl v něm půllitrovky vodky. Každý dostal jednu a pilo se na slávu Matthewse. Jediný Matthews si nedal. Nikdy nepil."
