Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Neodsuzujte Nedvěda. Nezmění se

7 2006
Turín, Praha - Dvakrát v posledních dvou týdnech nastoupil Pavel Nedvěd do zápasu a ani jednou nedohrál, protože byl vyloučen. Dvě červené karty v dresu Juventusu Turín dělí pouhých 11 dní. Poprvé v italské lize, podruhé v Lize mistrů. Pokaždé byl vyloučen po dvou žlutých kartách za fauly, které nedělilo ani deset minut.

Copak je Nedvěd nepoučitelný? Nezkrotný živel? Fotbalový rabiát?

Ne, Nedvěd je zarputilec, který nesnáší porážky. Navzdory věku a zkušenostem zůstává stejný: za každou cenu chce zvítězit, strhnout ostatní. Z přemíry snahy občas "ujede".

Jako ve středu. Čtvrt hodiny před koncem vyběhl proti obránci Arsenalu a zbytečně ostře mu sklouzl pod nohy. Téměř neměl šanci zasáhnout míč, musel tušit, že bude faulovat.

Přitom chvíli předtím dostal první kartu. Přesto se nezabrzdil a udělal osudový skluz. Jako by měl klapky na očích. Pro leckoho to byla klukovina a neomluvitelná hloupost.

"Stejně se chová celý život. I když šlo do tuhého při fotbálku na školním hřišti, lítaly třísky. Neuhnul. Ze všeho nejvíc totiž nesnáší porážky," líčí Nedvědův nejbližší kamarád Tomáš Pěček.

Jenže co když se Nedvěd zachová stejně v létě při mistrovství světa? V Německu má být vůdcem národního týmu a zbytečným zkratem by všechny spoluhráče poškodil. Stát se to může, přesto Nedvěd zůstává pro reprezentaci nepostradatelný.

"Je to velitel. Má vítězný charakter," cení si trenér Karel Brückner.

Bylo by nespravedlivé Nedvěda odsoudit po dvou červených kartách. 

Do svého vyloučení byl nejvýraznější postavou Juventusu v odvetném čtvrtfinále Ligy mistrů. Dřel, lítal, mdlým spoluhráčům šel příkladem. Až do slabé chvilky v 77. minutě.

"Nedvědovi ujely nervy. Strašně moc by chtěl Ligu mistrů vyhrát, ale najednou se mu sen už poněkolikáté bortí. Do jeho pocitů se dovedu vžít, neodsuzuju ho," řekl internacionál Radek Drulák pro iDNES.

Analýza

Nedvěd v zápalu boje nedomýšlí následky. Zůstává buldokem, který jde do všeho naplno. Jako v semifinále Ligy mistrů 2003, kdy kvůli zbytečnému faulu na půlce dostal kartu, kvůli níž nesměl hrát finále.

"Kdyby se to opakovalo, udělal bych to znovu," tvrdil později.

Ve vteřině, kdy by většina fotbalistů zachovala chladnou hlavu, on ztratil životní zápas. Chyba? Možná. Jenže právě díky nezměrné bojovnosti a důrazu se Nedvěd vypracoval mezi fotbalové celebrity.

Svůj styl měnit nebude. Není zákeřný. Už divoce nemává rukama a nestěžuje si na rozhodčí jako dřív, mnohem méně se vzteká. Býval jiný.

Když v roce 1993 začínal ve Spartě, byl třikrát během podzimu vyloučen. V září se Slavií, v říjnu se Zlínem, v listopadu se Žižkovem. Pokaždé zbytečně. Trenér Karol Dobiaš mu vzkázal: Můžeš být rád, že sedíš na lavičce.

Později vzpomínal: "Tehdy byl cholerický, ale úplně se změnil."

Dvakrát byl Nedvěd vyloučený během angažmá v Laziu Řím a dvakrát v reprezentaci. V Juventusu se téměř pět let držel. Avšak poslední dva týdny mu přinesly zklamání. Nedvěd nikdy nebude svatoušek.

Nečekejte, že příště uhne, když mu bude hrozit vyloučení. Dál bude naplňovat motto, které mu vštěpoval táta: "Když už něco děláš, dělej to pořádně."

 A fanoušci si musí zvyknout, že z přemíry snahy občas uletí. U Nedvěda totiž klady mnohonásobně převyšují riziko.

Pavel Nedvěd (vlevo) prochází kolem lavičky a trenéra Fabia Capella po vyloučení v zápase Ligy mistrů s Arsenalem.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze