Zástupci Německého fotbalového svazu takové nařčení ale rázně odmítli. Mluvčí svazu Harald Stenger v rozhovoru pro agenturu Reuters řekl, že všechny informace o údajném dopingu jsou nepodložené.
Fotbalisté podle ARD brali prostředky, které měly stimulovat jejich výkonnost. Podle Stengera ale šlo jen o vitaminové doplňky.
"Hráči dostávali glukózu a vitamin C, aby lépe regenerovali. Nazývat to dopingem je scestné," prohlásil Stenger.
Fyzioterapeut německého národního týmu Tim Meyer agentuře SID řekl, že vitamin C nezvyšuje výkonnost, proto není na seznamu zakázaných látek. Necelých deset let po druhé světové válce porazili Němci ve finále šampionátu tehdy nepřemožitelné Maďary 3:2 a postarali se o jednu z největších senzací historie mistrovství světa.
Před každým zápase prý dostávali injekce. Tehdejší fyzioterapeut reprezentace Franz Loogen hráčům sdělil, že zkoušel vitaminové injekce na laboratorních myších, a ty pak byly schopné
plavat o tři hodiny déle než obvykle.
Bývalý správce stadionu ve švýcarském Bernu, na němž se šampionát také konal, přiznal, že našel v odpadu z šatny německého týmu použité ampulky. Po finále musel čistit odpad,
který prázdné ampulky ucpaly. Obrátil se s tím na vyšší místa, ale bylo mu sděleno, aby o tom pomlčel.
Jeden z dosud žijících mistrů světa z roku 1954 Horst Eckel nijak nezastíral, že dostával pravidelné injekce. Podle něj to ale s dopingem nemělo nic společného. "Proč se po tom ještě po padesáti letech šťourat," odbyl reportéra Bildu. "Ani jsme v té době nevěděli, co slovo doping znamená," dodal.
Německá mutace Financial Times citovala člena organizačního výboru Alberta Singa, který se staral o tým tehdejšího západního Německa. "Připadalo mi docela divné, že jim pořád něco píchají," řekl Sing.
