Letošní podzim jste toho zatím v bundeslize moc neodehrál. Co se za vašimi absencemi skrývá?
"Jednak mě trápilo svalové zranění a za druhé už nejsem nejmladší. Takže když jsem se uzdravil, nějaký čas jsem se nemohl do základní sestavy dostat."
Ale ještě nedávno jste byl v Schalke takřka nepostradatelný.
"Co je to nedávno? Ve fotbale je to někdy týden, někdy rok. Klubové vedení mě sice na jaře přemluvilo, abych ještě o rok prodloužil smlouvu, jenže po letní přípravě mi bylo jasné, že tentokrát budu muset o místo v základní sestavě tvrdě bojovat. V širším prvoligovém kádru je nás totiž pětatřicet."
Takže letos za úspěch považujete, když se vůbec dostanete na hřiště?
"Možná by se to tak dalo říct. V posledních pěti zápasech jsem nastoupil v základu, tak jsem momentálně spokojený."
V utkání proti Kolínu jste byl dvacet minut před koncem střídán. Kvůli čemu vás trenér Stevens ze hry stáhl?
"Měl jsem toho nad hlavu. Týden předtím jsem hrál celý zápas v Kaiserslauternu, pak hned v úterý sedmdesát minut proti Arsenalu v Lize mistrů. Tak tam teď trenér poslal čerstvého hráče. To víte, v takovém zápasovém rytmu už je pětatřicítka přece jen znát."
Jaká je teď v klubu po rozpačitém začátku podzimní sezóny nálada?
"Už se přece jen vylepšila. Ale ještě před pár týdny to za moc nestálo. V minulé lize jsme skončili druzí a s nádherným novým stadionem si všichni slibovali, jak půjdeme od vítězství k vítězství. Jenže jak do bundesligy, tak do Ligy mistrů jsme vykročili moc špatně. Ale zatímco z Ligy mistrů jsme vypadli, v bundeslize se pomalu dereme nahoru. Zatím jsme na pátém místě, které zaručuje Pohár UEFA."
V minulosti jste sám několikrát prohlásil, že v Německu hrajete poslední rok, ale nakonec jste smlouvu v Schalke pokaždé prodloužil. Jak vypadá situace nyní?
"Tak teď jsem tu opravdu poslední soutěžní ročník. Příští léto jsem doma, na to tentokrát můžete vzít jed."
Co to znamená doma? Ve Spartě, v Budějovicích, nebo v některém jiném klubu?
"To vážně nevím. Letos mě zatím žádný z českých klubů neoslovil. Nejspíš proto, že když mě někdo před časem kontaktoval, nakonec jsem vždycky zůstal v Německu. Tak se asi čeká, až to v Schalke opravdu zabalím."
V květnu vám ale bude šestatřicet. To byste si na první ligu troufal?
"Když budu zdravý, když se budu dobře cítit, a když budu přesvědčený, že to zvládnu, tak proč bych se měl bát?"
Ze dne na den tedy s fotbalem skončit nehodláte?
"Já myslím, že tohle ani nejde. Léta žijete fotbalem a najednou to úplně utnout? To si dost dobře nedovedu představit. Říkám si, že ještě tak rok dva bych na špičkové úrovni klidně pokračoval."
A pokud by to nebyla první liga, bral byste doma i nějakou nižší soutěž?
"Všechno je možné."
Uspěje podle vás české národní mužstvo v baráži s Belgií?
"Když všichni hráči přistoupí k oběma zápasům jako k poslední kvalifikaci s Bulharskem, není co řešit. Neříkám, že musíme Belgičanům nasázet šest gólů, ale důležitý je právě ten přístup. Navíc každopádně máme kvalitnější hráčský kádr. Přitom Belgičanům chybí vedle útočníka Mpenzy i záložník Wilmots, na kterém hra jejich mužstva stojí. Oba tihle zranění fotbalisti hrají za Schalke, takže vím, o čem mluvím. Hlavně pokud jde o Wilmotse."
Nezamrzelo vás, zvlášť v poslední době, když má národní mužstvo velkou šanci dostat se na mistrovství světa, že jste se reprezentace po loňském evropském šampionátu vzdal?
"Upřímně řečeno, nezamrzelo. Dokonce teď považuju za svou chybu, že jsem se po mistrovství nechal přemluvit ke dvěma letošním kvalifikačním zápasům v Severním Irsku a doma s Dánskem. Můj čas v národním mužstvu prostě vypršel a bývalým spoluhráčům to mistrovství světa přeju z celého srdce."
