Ráno se na hřišti v Seefeldu sešly dvě stovky fanoušků německého klubu. Ale údolím se rozléhala čeština. „To je hrozný, co to zas vymyslel?“ stěžoval si Heinz Ulichovi na kouče při jednom cvičení.
„Potřebuju masáž,“ halekal Ulich.
Česká čtveřice se od sebe takřka nehnula. Když se mezi cvičeními ostatní protahovali, Heinz vzal míč, vykopl ho do vzduchu a začal žonglovat se zbylou trojicí.
Mönchengladbach má ve výběru zvučná jména. V Seefeldu trénoval i Brazilec Elber, Belgičan Sonck či dánský obránce Helveg. Zraky fanoušků však mířily na českou skupinku. Ta se k sobě postavila i při hře zvané bago. To se dva hráči uprostřed snaží zachytit přihrávky ostatních. Kdo zkazí, jde doprostřed.
„Nééé,“ ulevil si Ulich, když pokazil lehký míč. Pak se rozběhl na kamaráda Fukala, naznačil, že ho nakopne, ale místo něj vyletěl do vzduchu drn. Ulich zalehl do kliku a začal kousat trávu a předstírat, že ji pojídá. Diváci se bavili a tleskali.
„Sranda musí být,“ říkal pak Svěrkoš, největší oblíbenec fanoušků.
Jenže za pár dní může být všechno jinak. V souvislosti s Heinzem, Ulichem i Svěrkošem se mluví o odchodu. „Ve čtvrtek večer přijede manažer Paska. Bude se to řešit,“ shodují se hráči.
Heinz má v klubu potíže dlouhodobě. Chce odejít. Lanařila ho i Sparta, ale z námluv sešlo. Teď se kolem něj točí týmy z Francie, ale i ostatních zemí. „Nebránil bych se angažmá jinde,“ netají se Heinz. „Za dva miliony eur jsme ochotni ho pustit,“ uvedl pro deník Sport Bild manažer
Mönchengladbachu. Jenže v přepočtu 60 milionů korun za technického útočníka jen tak někdo nedá.
Reálnější je odchod Ulicha. „Mám konkrétní nabídku, ale nechci to zakřiknout.“
A Svěrkoš? Toužil po něm Stuttgart. „Něco jsem slyšel od manažera Pasky, něco se psalo v novinách. Nic konkrétního,“ říká mladý útočník. „Jsem tady spokojený, nechci nikam za každou cenu odcházet.“
Vše se rozhodne v nejbližších dnech. Jedno je jisté. Češi jsou v Mönchengladbachu oblíbení. Ještě 15 minut po tréninku se fotili s fanoušky. Pak pózovali spolu. „Kluci moji, pojďte ke mně,“ svolával Ulich.
„Konichiwa,“ imitoval Svěrkoš japonské turisty. „Máme si dát pusu?“ vtipkoval Ulich. Možná naposledy.
