Gólově neuspěl v 15. kole Fotbalové národní ligy se Sokolovem. Ale ani jeho spoluhráči. Utkání skončilo 0:0.
„Chybělo mi trochu štěstí, ale nepovedly se mi ani přímé kopy. K tomu mě dvakrát protihráči zblokovali,“ posteskl si Kuzmanovič.
Na podzim dal šest gólů. Jeden v poháru, tři v národní lize a dva za opavskou rezervu v moravskoslezské lize.
Neříkal jste si před utkáním se Sokolovem, že když jste v předchozích dvou zápasech dal tři góly, tak vám to už střelecky půjde?
Doufal jsem v to. Ale do zápasu jsem šel úplně normálně, neměl jsem žádné přehnané ambice. Bohužel se to nepovedlo. Snad to vyjde v sobotu doma s Mostem, abych podzim zakončil gólově.
Pomohlo Sokolovským, že vás dobře znají, protože jste tam před příchodem do Opavy působil?
Přesně tak, známe se velmi dobře. Půl roku jsme spolu trénovali a hráli. Byli na mě připraveni. Mockrát mě do nějakých příležitostí nepustili. A ty přímé kopy se mi nepovedly.
Trenér Baránek říká, že hráčům Opavy chybí v koncovce větší klid. Souhlasíte?
Pokud jde o mě, tak v předchozích zápasech jsem ukázal, že ten klid mám. Před tím jsem ale nějakou dobu nehrál, po zranění jsem čekal na svou příležitost a tu jsem v předešlých zápasech chytil. Proti Sokolovu jsem však žádnou velkou tutovkou neměl, i když jsem leccos mohl vyřešit lépe.
Na podzim vás přibrzdil výron v kotníku. Jak dlouho jste nehrál?
Pět šest týdnů jsem byl mimo. Ale teď jsem už nějaký měsíc a půl připravený. Musel jsem si ale na svou šanci počkat. Přišla se Zlínem a využil jsem ji.
Asi nebylo příjemné čekat tak dlouho na návrat do sestavy, že?
Krátce po zranění jsem nastoupil ve Vlašimi, ale ten zápas se mi nepovedl. Ukázalo se, že můj návrat byl asi moc rychlý. A tak jsme znovu čekal. Nebylo to příjemné, každý chce hrát. Snažil jsem se makat, trénovat. Se štěstím jsem se teď dostal do základu, dal nějaké góly, a tak doufám, že to vydrží.
Góly. Je to to, co Opavě na podzim nejvíce chybí?
Asi jo. Potřebujeme lepší koncovku. Hodně zápasů jsme nevyhráli, protože jsme nevyužili šance, které jsme měli. Ale celkově hrajeme kompaktně. Jako mančaft dobře bráníme i útočíme. Za góly, které dáme i dostaneme, může celý tým.
Přesto, doplácíte na málo vstřelených gólů?
Ve spoustě zápasů jsme měli tři tutovky i více, ale neproměnili je a soupeř nás z ničeho nic potrestal. Takto jsme ztratili hodně bodů. Ale teď už to šlape. Hlavně že jsme schopni hrát vzadu na nulu, protože věřím, že dopředu to zvládneme.
Dá se říct, že vás na podzim nikdo vyloženě nepřehrál? Ani Pardubice, s nimiž jste prohráli 0:5?
S nimi byl stav po půlhodině 0:3 a to se hraje špatně. Hlavně je paradox, že jsme velmi dobré výkony podali s nejlepšími druholigovými mančafty, s Olomoucí, Táborskem. To jsme hráli lépe než s těmi papírově slabšími.
Je to tím, že chtěli hrát fotbal?
Přesně tak, vyhovuje nám, když soupeř nechce jenom bránit a nakopávat balony, když se snaží hrát. To máme hned více prostoru a utkání vypadá jinak. Proti mužstvům, které stojí za půlkou a devadesát minut brání, je velmi těžké se prosadit. A když ještě mají štěstí, tak mohou dát z brejku góla a my prohrajeme. I takových zápasů už několik bylo.
