Jak důležitá je práce maséra během přípravného období?
Zejména v přípravě je zatížení enormní a masáže jsou samozřejmě velmi důležité. Hráči se potřebují maximálně uvolnit. Ale nejsou to jenom masáže. Dnes už je to celý komplex věcí. Od součinnosti s trenéry, kteří vedou protahovací a uvolňovací cvičení, až po samotnou rehabilitaci se mnou.
Co všechno si má laik pod pojmem rehabilitace představit?
Vodoléčba, sauna, důkladná masáž svalstva. To všechno jsou věci, díky kterým se tělo lépe zregeneruje a lépe vstřebává další zátěž.
Jaké přípravky se při masírování používají nejvíce?
Využívají se jak emulze, tak oleje. Já ale nejradši pracuji s klasickou bílou emulzí. Poté už je vše individuální. V zimě je větší spotřeba emulzí s kapsicinem, který má hřejivou složku. V létě zase s kafrem, jenž má chladivé účinky.
Po skončení ligového utkání každý hráč ještě nazuje běžeckou obuv a jde vyklusávat. Tohle nebývá v nižších soutěžích zvykem.
A to je právě ta chyba! Svaly jsou během zápasu ve velkém napětí a výklus po zápase slouží k jejich uvolnění.
Vladimír Adam, masér budějovických fotbalistů.
V poslední době se začaly hodně využívat různé barevné tejpy. Jedná se o nějakou revoluci v tejpování?
Rozhodně to není žádná novinka. Tento styl tejpování, takzvaný kinesiotaiping, se začal praktikovat už před 15 lety v Japonsku. Pak s tím pokračovali Američané a dnes se hodně používá i v Evropě. Je to hodně odborná záležitost. Člověk musí mít perfektní znalost anatomie těla a musí absolvovat minimálně jeden speciální kurz.
Není to tedy tak, že bych si tyhle barevné tejpy koupil v lékárně a pak si je sám nalepil?
Udělat to můžete, ale určitě nebude zatejpování funkční.
Je v tom velký rozdíl oproti klasickému tejpování?
Klasický tejp to nenahrazuje. Kinesiotaiping má úplně jiný smysl. Pomáhá při svalových zraněních a zejména při rekonvalescenci, kdy při správné aplikaci dokáže tejp skvěle zafixovat poraněné místo.
Jaké bývá většinou téma rozhovoru při masírování?
Pochopitelně záleží na věku a také na tom, jak konkrétní hráč v týmu dlouho působí. Na základní rehabilitaci chodí nejvíce ti starší, což je logické, protože regenerace organizmu není tak rychlá. S některými se známe skutečně dlouho. Znají se i naše rodiny, takže se bavíme téměř o všem.
Je v týmu nějaký vtipálek, který by se vyrovnal Pavlu Horváthovi či Petru Švancarovi?
U nás je největším vtipálkem asistent trenéra Martin Vozábal. Ten už sice na masáže nechodí, ale pořád se chová jako malý kluk a vymýšlí různé žertíky.
Z vás si Martin Vozábal také někdy vystřelil?
Přímo ze mě ne, ale z tehdejšího kustoda Václava Koláře. Bylo to ještě za trenéra Františka Cipra. Martin tajně připravil dort s číslicí 70 a nic netušící personál hotelu ho panu Kolářovi při společné večeři přinesl, přičemž ještě německy vyzpěvoval hodně štěstí, zdraví. Narozeniny sice měl, ale ta číslovka byla o dost menší. Červenal se přitom až za ušima. (smích)
Kdo z hráčů je během masáže nejvíce upovídaný?
Spíše ti mladší. Musím zmínit Slováka Rastislava Bakalu nebo Zdeňka Ondráška.
A kdo je naopak takový tichošlápek?
Asi Martin Leština. Ten nemluví prakticky vůbec. A pak samozřejmě kluci z dorostu, kteří přijdou do A-týmu a teprve se zapracovávají.
Na závěr váš tip na konečné umístění Českých Budějovic v nadcházejícím ligovém ročníku.
Ještě je brzy na tipování. Ale předpokládám, že bychom mohli být kolem 10. místa.
