Na Bokšaye mohl klidně z tribun křičet pan Načeradec z Poláčkových Mužů v offsidu.
Ano, pan Načeradec, nikoliv rowdies. "Diváci k sobě byli ohleduplnější," tvrdí Bokšay.
Lidé v jeho podání fandili slušněji a chodívalo jich víc. Fotbal byl hezčí, hráči lépe stříleli a derby nebyla tak vyhecovaná. I kdyby něco z toho nebyla pravda, nenajde se druhý pamětník, který by se o to s vysloužilým gólmanem mohl přít.
"Derby vážně nebyla vybičovaná jako dnes," přesvědčuje Pláničkův nástupce. "Proto si na žádné speciálně nevzpomínám."
Místo vzpomínek na derby vezme Bokšay do ruky malou schránku a v ní je ještě menší odznáček. Drobná je trofej za výhru ve Středoevropském poháru, k níž brankář se Slavií v roce 1937 dokráčel.
Na reakci, že je to jeho největší úspěch v kariéře, se do jeho obličeje vloudí čtverácký výraz. V tu chvíli v něm vidíte toho mladého muže, který kdysi čelil koženým balonům, ale teď je uvězněn v postavě starého penzisty se slábnoucím sluchem.
"Můj největší úspěch? To je největší úspěch Slavie v celé historii," vychutnává si repliku.
V cestě za triumfem nedostal Bokšay gól od AC Milán, jejž Slavia rozdrtila – ne, není to překlep – 9:0. A když ve finále porazila Ferencváros, maďarské noviny psaly: "Porazil nás kluk z Užhorodu."
Z tehdy československého Užhorodu Bokšay v roce triumfu ve Středoevropském poháru do Slavie přišel. Letos je tomu 70 let.
V rodném Užhorodě se v pěti letech poprvé a naposledy opil, když se bratři vrátili živí z první světové války a rozlévali medovinu. V rodném Užhorodě poprvé a naposledy kouřil a pak se u kapličky pozvracel. V rodném Užhorodě ho jednou už coby výrostka chytili na korze funkcionáři místního ČSK, naučili ho vázat kopačky a udělali z něj gólmana.
V dnešním derby mohl Bokšay fandit Spartě, kde byl v roce 1931 na úspěšných testech. Otec však rozkázal: "Nikam, učit budeš!"
Vystudovaný učitel pak vykonával povolání i při angažmá ve Slavii. Dopoledne žáci, z nichž jsou dnes důchodci, odpoledne fotbal, při němž se snažil pochytat nájezdy pěti útočníků v sestavě. "Obránci byli jen dva a ještě prdelatí," směje se.
Dodnes je Bokšay v kondici. Spánek má prý jako kavkazský medvěd a líčí, že babička se dožila 102 a její sestra 111 let.
Stále chodí na domácí zápasy Slavie, občas zajde na poločas na Spartu, do hlučné atmosféry derby se mu nechce. Spláchne doma večeři pivem, jedním ze dvou, jež si denně dává, posadí se k televizi a... "Budu fandit Slavii! Bodejť ne!"
 ČILÝ KMET. Alexa Bokšay, v 96 letech nejstarší žijící pamětník z řad hráčů derby, si dnes pustí televizi. |
