Blažek měl ve Spartě smlouvu do konce příštího června, ale doplatil na změny, které letenský klub po skončení podzimní části prvoligové soutěže provázejí. Společně se stoperem Tomášem Řepkou ve Spartě končí, oba hráči se s vedením klubu na předčasném ukončení smlouvy dohodli.
Domluvil jste se se sparťanskými šéfy skutečně tak korektně, jak o tom letenský klub informoval?
Je to tak, všechno je v naprostém pořádku, Sparta to se mnou ukončila férově. Všechny závazky vyplývající ze smlouvy splnila, vyrovnala se se mnou, i pokud jde o příští jaro, na které jsem ještě měl smlouvu.
Jak budete na Spartu vzpomínat?
Opravdu jen v dobrém. Taky proto, že na špatné věci se člověk snaží rychle zapomenout. A ve Spartě mnohonásobně převládaly radost a ty příjemné věci.
V tomto soutěžním ročníku jste odchytal první tři ligové zápasy, potom jste se zranil v zápase s rumunským celkem Vaslui v předkole Evropské ligy, nenechal jste se vystřídat a pak jste udělal fatální chybu. Napadlo vás tehdy, že je to začátek vašeho konce ve Spartě?
To mě tenkrát fakt nenapadlo.
A nenapadlo vás to, ani když po vašem uzdravení chytal Švenger a vy jste si pravidelně sedal mezi náhradníky?
Já o tom takhle nepřemýšlel, bral jsem to jako realitu. Milan chytal, vyhrávalo se, a co funguje, to se přece nemění.
Jenže potom se začalo v médiích spekulovat, že už se vy a Řepka do sparťanské sestavy nevrátíte.
Tak to už jsem něco tušil, ale snažil jsem se nebrat to vážně. Pořád jsem si říkal, že ještě něco dokázat můžu. Že budu krýt záda Švengrovi a že za něj můžu kdykoli zaskočit.
Dál pak přicházely zprávy o chystaných změnách v realizačním týmu.
Pomalu mi to začalo docházet, když se psalo o tom, že místo Chovance má do Sparty přijít Hřebík, dozvídal jsem se o spoustě dalších změn. Z toho všeho mi nějak automaticky vyplynulo, že můj konec ve Spartě přichází.
Domníváte se, že za vaším koncem je právě příchod Jaroslava Hřebíka?
Přesně takhle bych to neřekl. Ale pocit, že to s tím souvisí, prostě mám. Kdo se v tom pohybuje a kdo je v obraze, ten ví, o jakých pocitech mluvím. Přitom chraň bůh, že bych proti někomu šel.
Kdybyste měl zmínit svoje nejlepší léta va Spartě, o čem byste mluvil?
Na tohle téma bych mohl mluvit hodně dlouho. Ale nádherné roky jsem prožil po svém příchodu z Bohemky v lednu 2000. Dvakrát jsme udělali titul. Pak nezapomenu na období, kdy jsem se vrátil z hostování v Příbrami. Na podzim 2003 jsme v posledním zápase skupiny Ligy mistrů porazili Lazio Řím a postoupili do jarního osmifinále, ve kterém jsme narazili na AC Milán. Doma jsme s ním hráli nula nula a v odvetě to ještě asi dvacet minut před koncem bylo jedna jedna, což bylo postupové skóre. Jenže pak jsme dostali tři góly a bylo po snech. A strašně rád vzpomínám na moje loučení s fanoušky, když jsem v létě před čtyřmi roky odcházel do Norimberku. Hráli jsme doma poslední ligový zápas s Mostem, vedli jsme pět nula a já dvě minuty před koncem střídal. Fandové mě vyprovázeli takovými ovacemi, jaké se hned tak nevidí. Fakt nezapomenutelný zážitek.
Možná si něco podobného zopakujete příští léto. Sparta totiž vám a Řepkovi slíbila benefiční zápas na rozloučenou.
S Tomášem jsme to probírali a oba bychom to brali. Ale to je ještě daleko a taky je to otázkou našeho jednání se Spartou. Záleží na tom, jak si Sparta takový zápas představuje, s kým by to bylo, jestli bychom si třeba někoho mohli pozvat a tak. Zkrátka, za jakých okolností to loučení proběhne. Prostě aby po všech stránkách mělo úroveň.
Co kdybyste měl připomenout svůj nejlepší zápas ve sparťanském dresu?
Tohle je strašně těžké. V první chvíli mě napadají aspoň tři. Před lety derby se Slavií na Letné, vyhráli jsem dva nula a mně to v brance opravdu sedlo. Vzpomínám si, že za Slavii tehdy ještě hráli oba Doškové. Stydět se snad nemusím ani za ten vítězný s Laziem v Lize mistrů a stejně tak jsem měl dobrý pocit z bezbrankové remízy s AC Milán.
A nejhorší zápas?
Na takové se snažím rychle zapomenout, abych měl čistou hlavu. Ale na tu letošní srpnovou Vaslui, jestli to teda chcete slyšet, jsem ještě nezapomněl.
Pod kterým trenérem jste se ve Spartě cítil nejlíp?
Nejsem v tomhle směru nijak vyhraněný, ať už pozitivně, nebo negativně. Ale rád vzpomínám na Ivana Haška, Jirku Kotrbu, Frantu Straku a Michala Bílka.
Kdyby šel vrátit čas, co byste ve své sparťanské éře udělal jinak?
Já bych nic nevracel, ani žádné měsíce, ani žádné momenty. Ať jsem ve Spartě prožil cokoli, všechno mi něco dalo. Úspěchy mě povzbudily a ty horší dny zase posílily. Každému budu říkat, že angažmá ve Spartě je velká škola pro každého.
Jaké jsou vaše nejbližší fotbalové plány?
Rád bych ještě půldruhého roku chytal jako profesionál. Je ale otázka kde a za jakých okolností. Aby mě případné další angažmá nestresovalo. Taky nechci jít někam, kde bych jen přežíval. Mou podmínkou není první liga ani zahraničí. Já bych hlavně zohlednil, jestli mě někdo opravdu chce, a že mě to bude bavit. Někdo mi musí říct, co ode mě čeká, a já zase musím zvážit, jak můžu pomoct. A kolik mi dáte, to bude až moje poslední otázka, finanční podmínky u mě nejsou prioritou.
Spekulovalo se mimo jiné o tom, že na jaře budete pomáhat k záchraně v první lize Viktorii Žižkov.
Od první chvíle, kdy se o tom začalo psát, jsem v sobě měl jasno. Že prostě na Žižkov nechci.
Jaké angažmá byste tedy vzal?
Takové, abych z fotbalu mohl mít radost, přestože je mi jasné, že profesionální fotbal je především o penězích. Jenže už nechci opakovat ta léta ve Spartě, kdy to byly rok co rok nervy a bezpočet stresových situací. A kdybych se už fotbalem živit neměl, jako amatér nebudu ohrnovat nos ani nad divizí.
Vánoční svátky strávíte v klidu s rodinou. Jak začnete nový rok, když zimní přípravu se Spartou 4. ledna už neodstartujete?
Samozřejmě začnu trénovat, abych se po dovolené zase hodil do kondice. Nejspíš začnu běhat, nejspíš sám a budu jen doufat, že tahle osamělost nebude dlouhá. Snad se někdo buď přímo mně, nebo mému manažerovi Pavlu Paskovi ozve.
