Jak se půvabná blondýna dostane na post ředitelky komunikace fotbalového klubu?
Nebylo to zničehonic, protože jsem se Slavií už od roku 2006 spolupracovala. Ondrovi Zlámalovi jsem pomáhala s časopisem Poločas, který vychází k zápasům Slavie. O rok později jsem pak do klubu oficiálně vstoupila.
A zažila hned nejkrásnější období.
Přesně, postup do Ligy mistrů, o kterém snily generace fanoušků, a já mohla být u toho.
Soňa NouzákováNarodila se v lednu 1977. Je vdaná za televizního režiséra Vojtěcha Nouzáka, který je velkým fanouškem Slavie. Právě on ji přivedl na stadion a přivedl k lásce ke Slavii, a to nejen té fotbalové, ale i hokejové. Nouzáková vystudovala magisterský obor česká filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V médiích pracovala od roku 2000, kdy se přestěhovala do Prahy. Dříve působila například v zahraniční redakci televize Prima nebo jako redaktorka v rozhlasových stanicích. Rovněž spolupracovala na periodiku Poločas, který vychází při domácích zápasech fotbalistů Slavie. V klubu pracuje od července 2007. 4. října se stala ředitelkou Oddělení komunikace a vnějších vztahů Slavie po odchodu Ondřeje Zlámala. |
Byla jste slávistkou od dětství?
Vůbec, fotbal mě totálně míjel. Studovala jsem v Olomouci a zajímaly mě jen knihy a filozofie. Až přestěhováním do Prahy se mi svět změnil.
Jak jste si našla cestu ke Slavii?
Přes manžela. Byl velký slávista a naše první rande nemohlo být jinde než na zápase.
Nevadilo vám mít první rande na tribuně?
Vůbec, naopak jsem se do toho časem zbláznila sama a chodila na hokejovou i fotbalovou Slavii.
A nakonec jste to dokázala spojit s profesním životem.
Právě, už v rádiu Blaník jsem měla hodně prostoru, jak tvořit reportáže, a tak jsem slávistická utkání vyhledávala. Manželovi z legrace říkám, že žák předčil svého učitele.
Co na vaše postavení ve Slavii říká manžel?
Je pyšný. Navíc díky tomu, že je slávista, může občas být na nějaké akci se mnou, poznává hráče.
Jaký jste měla dřív vztah k fotbalu?
Vůbec jsem ho nevnímala, šel mimo mne. Měla jsem jiný záběr, na vysoké jsem žila volnomyšlenkářstvím a studijním životem.
Co jste o fotbale věděla?
Snad jen to, že jsou nějaké kluby a reprezentace. Navíc jsem občas potkávala v Olomouci hráče Sigmy.
O inteligenci fotbalistů se často pochybuje. Co vy na to?
Úplně mě to rozčiluje. Lidi se diví, jak můžu pracovat v prostředí, kde ty kluky zajímají jen auta a hezký holky. Úplně tím hráče degradují. Zastávám se jich, protože podle mě jsou normální pohodoví kluci. Nemám pocit, že bych se pohybovala v prostředí neandertálců.
Myslíte si, že díky tomu, že jste žena a blondýnka, jsou k vám hráči a kolegové vstřícnější?
Já mám opačný pocit. Neustále musím dokazovat, že nejsem jen hezká tvářička, co občas zamrká.
Štvou vás podobné narážky?
Vůbec, člověk si zvykne. Nastrčená panenka barbie, s tím se občas setkávám. Já vždycky říkám, že co nezměním, nemá cenu řešit. Pokud člověk chce, pozná, co ve mně je.
Nosíte odvážné oblečení, máte tetování, piercing. Ráda provokujete?
Vždycky jsem vyčnívala z davu. Před patnácti lety lidé říkali, že tetování je jen pro kriminálníky. Pro mne to ale byla výzva. Na akademické půdě jsem pak dokazovala, že o vzhledu to přece vůbec není.
Co srandičky hráčů na vaši adresu, setkáváte se s nimi někdy?
To ne, jestli existují, hráči si je říkají mezi sebou. Jen občas na mě některý zakřičí: "Jé, Soni, tobě to sluší." A to přece potěší každou ženskou. Ještě že jste se mě nezeptal, co to je ofsajd. To se mě totiž ptají všichni chlapi.
A víte to?
Jasně, ale nečekejte ode mne žádnou definici. Musíte pochopit celou ofsajdovou pozici.
