Za svou kariéru jste prošel hodně kluby. Na které své působení máte nejlepší vzpomínky?
Určitě musím zmínit ty dvě nejdelší – Turnov a Mladou Boleslav. V Turnově jsem strávil osmnáct let, z toho čtrnáct jako hráč, čtyři jako trenér a půl roku jsem tu zastával funkci sportovního ředitele. V roce 1990 jsem si udělal trenérskou licenci a pak vedl mužstvo Turnova ve třetí lize. Co se týká Mladé Boleslavi, tak v té jsem již s přestávkami deset let. Pracoval jsem v klubu na několika pozicích, jako trenérovi se mi povedlo vytáhnout tým z divize do druhé ligy. Dělal jsem tu také vedoucího sportovního centra mládeže a po povedených posledních devíti kolech minulého ročníku, kdy jsem převzal mužstvo po panu Ščasném, si mě vybral Pavel Hapal jako svého asistenta.
S jakým trenérem se vám nejlépe spolupracovalo?
Nejlepší spolupráce byla s Ladislavem Škorpilem, dnešním koučem Liberce. To on mě přivedl z Turnova do Hradce Králové. A já na ni do dneška vzpomínám.
Byla to pro vás jistě velká zkušenost…
Práce po jeho boku mi hodně dala. Láďa je svůj, je to filozof, který nějakým způsobem přemýšlí o své činnosti. I v současné době se kamarádíme a když se potkáme, vždy si máme co říct.
Neuvažoval jste, že se přestěhujete z Turnova do Mladé Boleslavi, kde momentálně trénujete?
Celý svůj fotbalový život jsem do všech míst dojížděl. Bydlel jsem v Liberci a v roce 1972 jsem se tam i oženil. Nedlouho poté jsem se přestěhoval do Turnova. Mám tu prakticky celé zázemí. Nic mi zde nechybí.
V Turnově se momentálně po spojení s týmem FK Pěnčín hraje divize. Co je potřeba k tomu, aby se klub znovu dostal do třetí ligy a třeba i výše?
Vždy je to otázka finančního zabezpečení. Já jsem působil ve dvou družstvech, která v určité době musela opustit soutěže, protože nedokázala sehnat ve svém regionu dostatek sponzorů a tím i financí. Šlo o Turnov a Chrudim. Tady v Turnově kolektivní sporty snad kromě atletů z celostátních soutěží popadaly všechny. Fotbal se nyní opět dostává na úroveň předešlých let, a to je dobře. Věřím, že i ostatní kolektivní sporty ho budou následovat.
Chtěl byste se sem třeba později vrátit a pokusit se dostat klub výš?
Člověk nikdy neví, kam ho boty zavedou. Ale na druhou stranu, doba utíká, věk mi utíká. Dávat si nějaké cíle a plány je zbytečné. Kdyby ale třeba v důchodovém věku přišla nabídka, Turnovu bych určitě moc rád pomohl.
Jaký si myslíte, že jste trenér? Impulzivní, nebo klidnější?
Především chci od hráčů, aby tvrdě pracovali. Nemyslím si, že bych přistupoval k nějakému biči. Není důležité být hodný, nebo zlý, ale aby si každý plnil své povinnosti. U mě počínaje, u nich konče. Aby to mělo hlavu a patu a hlavně výsledky, protože bez nich nic neexistuje.
Měl jste nějaký trenérský vzor?
Každý trenér by měl být svůj. Koukat se může všude, ale neměl by opisovat jako ve škole. Přece by měl být člověk originál.
Pavel Hapal je hlavním trenérem Mladé Boleslavi a současně i asistentem trenéra Rady v reprezentaci. Znamená to pro vás víc práce?
Samozřejmě, že když je Pavel Hapal někde s reprezentací, zaskočím za něj a tým mám na starost. Není to žádný větší problém. S Pavlem jsem vždy v kontaktu. S trénováním v jeho nepřítomnosti mi pomáhají i Oto Brunegraf a Ladislav Maier.
Myslíte, že je pro boleslavské hráče teď větší šance nakouknout do reprezentace?
Cesta k tomu by teď mohla být jednodušší. Pokud by zde byl hráč, který by něčím vynikal.
