Xavi, Villa, Sneijder? Jistě, klobouk dolů, avšak finalisté by nejspíš byli dobří i bez nich. Zato Uruguay bez Forlána? "Těžko," přiznává kouč Oscar Tabárez. "Je pro nás nepostradatelný."
V sobotním boji o bronz se mohl stát muž s blonďatou hřívou ještě nepostradatelnějším. Za stavu 2:3 v utkání s Německem se v nastavení rozběhl k přímému kopu, k poslední možnosti vyrovnat. Také k poslední možnosti dát v zápase druhý gól, celkově šestý v turnaji.
Rána letěla "forlánovsky" krásně přes zeď, mžik naděje ovšem zhasl tvrdým úderem do břevna. Konec – medaile, po níž útočník toužil, na mužstvo nezbyla.
A on? Na vteřinku zavřel oči. Čelil náporu prvotního zklamání, jež však brzy přebil jiný pocit: hrdost. "Dokázali jsme nezapomenutelnou věc. Jsme v nejlepší světové čtyřce, za to se nemusíme stydět!"
Stydět se nemusí ani Maradona, aspoň ve Forlánově případě: neovlivnil mu život zdaleka jen tím, že je jeho idol. Když bylo Forlánovi 12, měla sestra Alejandra autonehodu, po níž ochrnula. Léčení stálo 250 tisíc dolarů a podílel se na něm i Maradona, přítel Forlánova otce Pabla, též bývalého hráče.
Právě u nemocničního lůžka se Forlán rozhodl, zda se naplno věnovat tenisu, či fotbalu. Mluvil tenkrát k sestře: "Budu slavným fotbalistou, abys měla tu nejlepší lékařskou péči."
Jak řekl, tak se stalo a dnes tvrdí: "Na hřišti stále hraju hlavně pro Alejandru." Po slibu, že bude slavným, učinil Forlán nedávno další: když získá v Africe titul, vezme Alejandru a celou rodinu na cestu kolem světa.
Nestalo se, ale sestra se jistě nezlobí. Vždyť kdo může říct, že sourozenec byl nejlepším hráčem mistrovství světa?
