Převzal jste cenu pro Hráče sezony Juniorské ligy. Vypovídá to tedy zřejmě o tom, že jste prožil úspěšný fotbalový ročník?
První sezonu v Juniorské lize hodnotím jen pozitivně a jsem rád, že jsem získal tuhle cenu. Strašně si toho vážím. Juniorská liga je soutěž, kde padá hodně gólů. Někde jsem četl, že čtyři branky na zápas, což je hodně. Je to ideální přechod mezi dorostem a chlapským fotbalem.
Vy tedy vznik Juniorské ligy zřejmě kvitujete?
Ano. To, že jsem mohl rok hrát v takové soutěži, mi pomohlo. Víc se o hráčích ví. Soutěž je hodně medializovaná. Na přechod do chlapů je to ideální.
Kde vlastně začaly vaše první fotbalové krůčky?
Začínal jsem v šesti letech na Bohemce, stejně jako brácha, který mě společně s tátou k fotbalu přivedli. Táta chytal v dorostu Bohemky, do chlapů se nedostal. Byli jsme tedy Bohemáci od mala.
Zůstalo to ve vás?
To ne. Proti Bohemce nic nemám. Mám ji rád, ale teď jsem slávista.
Ovšem prošel jste i Spartou…
Je to tak. Tam jsem byl ale jen rok. V Bohemce byly neshody rodičů a trenérů. Tenkrát se to rozpustilo, a hodně hráčů odešlo do Sparty a do Slavie. Já jsem šel zrovna do Sparty.
Jak vznikl váš přesun do Slavie?
Já jsem o tom nerozhodoval. Bylo mi devět let. Ozval se pan Jíra, který mě znal z Bohemky odmala, a trénoval ročník 92 na Slavii. Přišla nabídka, jestli nechci jít k nim. Nakonec jsem tedy šel, protože celá rodina trenéra znala.
Když se na tuhle volbu podíváte zpětně, byl to pro vás dobrý krok?
Určitě. Ve Slavii jsem spokojený. Jsem tu od desíti let. Nedokážu si představit, že bych byl třeba ve Spartě.
Zleva Viktor Šimeček ze Slavie a Matěj Štochl z Bohemians.
Jak jste se cítil jako slávista?
Dobře. Znal jsem trenéra z Bohemky. Znal jsem Ondru Petráka a další hráče. Zapadl jsem bez problémů.
Dali vám toho trenéři Slavie hodně?
Rozhodně. Trenéři na Slavii jsou jedni z nejlepších u nás. Ať to byl pan Jíra nebo Karoch. Ti všichni vychovali hráče jako Necid, Suchý. Mají na tom obrovský podíl. Mám jen ty nejlepší zkušenosti.
Dostával jste jako tvořivý hráč více prostoru?
Ano. Navíc jsme hodně pracovali s míčem už od žáků. Trenéři mi dávali volnost. Nevyčítali chyby.
Je vaše výhoda, že jste slávista od devíti let?
Ano. Je nás tady hodně odchovanců. Tím, že jsme tu od těch nejmladších let, tak k nám chovají respekt. A to je dobře.
Viktor Šimeček
Ve vaší slibné kariéře vás přibrzdilo zranění. Jak jste to tehdy prožíval?
Šel jsem v sedmnácti letech do přípravy s áčkem. Za dva měsíce jsem si přetrhl vazy v koleni. Na psychiku to nebylo dobré. Ale na to nemůžete myslet. Po devíti měsících už jsem zase hrál. Možná mě to v něčem přibrzdilo, ale třeba v něčem jiném mi to zase pomohlo.
Kdo byl tehdy vaší největší oporou?
Určitě rodina. Hodně mi pomohl i kondiční trenér Honza Netscher, který se mi věnoval. Byl výborný.
Teď jste ale zdravý. A možná vás čeká klíčová sezona.
Já v to doufám. Už je to moje třetí příprava s áčkem. Jednou mě přibrzdilo zranění, po druhé jsem nastoupil v zimě. Teď pokračuju. Doufám, že tenhle rok bude úspěšný. Chtěl bych se objevit v sestavě Slavie. Dostávat šanci a postupně se propracovat do té základní. Hrát prostě víc.
V Gambrinus lize máte jediný start proti Brnu. Cíl je tedy asi jasný?
Jasně, chtěl bych toho odehrát víc. Je těžké říct, kolik bych toho mohl odehrát. Hodně napoví přátelské zápasy, které v létě máme. Trenér uvidí, jak na tom kdo je. Je jenom na mě, jaké výkony budu předvádět.
Trenérem Slavie zůstal Michal Petrouš, tedy Kouč, který vás vedl v Juniorské lize. Je to tedy vaše výhoda?
Možná ano. Mám s ním výborný vztah. Tenkrát v sedmnácti letech si mě vzal do áčka právě on. Byli jsme spolu v juniorce, kde jsme pod ním hráli skvělý fotbal. Hodně nás zvedl. Snaží se mluvit s hráči, motivuje vás. Hodně se změnil. Teď nám dává větší volnost. Dřív takový nebyl.
Základní sestava Slavie je jeden cíl. Jaké jsou ty další?
Konkrétní cíl úplně nemám. Ale když se podíváte třeba na Německo, tak by každý chtěl hrát v takové soutěži. Fotbal tam jde nahoru, na každý zápas jsou vyprodané stadiony. Německo je takové vysněné.
