Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejen Zidane. Francie má hvězdu i v obraně

Lilian Thuram - RADOST Z POSTUPU. Francouzský obránce Lilian Thuram oslavuje vítězství v semifinále nad Portugalskem. Jeho tým čeká boj o zlato. | foto: Michael DalderReuters

6 2006
Mnichov - Nedělní mezistátní zápas bude pro něj poslední. Definitivně. S francouzským národním týmem se rozloučí ve velkém stylu, ve finále mistrovství světa. Řeč teď není o Zinedinu Zidanovi, ale o jiném fotbalistovi země galského kohouta. Proti Itálii bude tým opět spoléhat na jistotu v obraně Liliana Thurama.

Jenom se o něm nemluví tolik, jako je tomu v případě geniálního záložníka. Ale pro francouzské mužstvo je také klíčovým hráčem. Dřív krajní obránce, nyní nastupuje na postu stopera. Stále precizní. S přehledem velí defenzivní řadě.

Francie na turnaji dostal jen dva góly, z toho jeden z penalty. Neinkasovala ani proti Brazilcům. Thuram si za výkon ve středečním semifinále proti Portugalsku (1:0) vysloužil cenu pro hráče zápasu.

"Někteří fotbalisté zářili třeba patnáct, dvacet minut. Ale on byl skvělý po celý zápas. Obrana pod jeho vedením hrála organizovaně a kompaktně. I proto si Francie zasloužila vyhrát," stojí ve zprávě technické komise Mezinárodní fotbalové federace.

A Thuramova reakce? Skromná. Pro něj typická.

"Každý z nás bojoval. Všem jsme ukázali, že hrajeme jako tým. Z naší strany tam byla velká soudržnost, a to rozhodlo," řekl obránce.

Díky Zidanovu gólu z penalty a dobře odvedené práci v defenzívě si v neděli proti Itálii zahraje o světové zlato. Z postupu měl obrovskou radost.

"Je mi sice už čtyřiatřicet, ale připadám si jako desetiletý kluk, který se kouká na mistrovství světa a je z toho mimo," líčil v rozhovoru pro francouzský list L´Equipe. "Dostat se do finále, to je fantastický zážitek. O to víc, že jsem za reprezentaci už vůbec hrát nemusel."

Jsou tomu dva roky, co v národním týmu skončil. Rozloučil se po neúspěšném evropském šampionátu, kdy francouzské mužstvo coby obhájce prvenství nečekaně podlehlo pozdějším vítězům z Řecka. Spolu s ním tak učinili třeba Marcel Desailly, Claude Makelele nebo Zinedine Zidane.

Na pomoc Francii

Ale ne všichni odešli nadobro. Po přestávce, jež trvala dvanáct měsíců, se někteří ze staré gardy vrátili. Zoufalá Francie totiž volala o pomoc. Mužstvo v zápasech světové kvalifikace předvádělo bídné výkony a hrozilo, že se na šampionát vůbec nedostane.

Zidane před rozhodujícími bitvami na podzim loňského roku změnil názor a ohlásil pokračování reprezentační kariéry. Thurama přemluvil rychle. Návrat na záchranu byl podle jeho slov povinností.

Francouzi si v posledním zápase kvalifikace zajistili účast na turnaji v Německu, i když zrádné baráži se vyhnuli jen díky švýcarskému zaváhání.

Nepostoupit, v národním týmu by už skončil navždy. Takhle ale mohl Thuram pokračovat a překonal rekord dalšího obránce Desaillyho. Ten za reprezentaci nastoupil v 116 zápasech. Thuram už jich odehrál o čtyři víc, pátý přidá v neděli. A pak se stejně jako Zidane rozloučí.

Jen dva góly

Se Zidane mají společný i první start za Francii. Oba debutovali v srpnu roku 1994, v Bordeaux nastoupili proti výběr Česka.

Během dvanáctileté kariéry a víc než stovky duelů Thuram ovšem skóroval jen dvakrát. Střelecky se prosadil v jediném zápase, ale góly to byly velmi cenné. Před osmi lety rozhodl semifinále Francií pořádaného mistrovství světa proti Chorvatsku. I tehdy byl skromný a slov uznání o národním hrdinovi si nevšímal.

Jen o pár dní později dosáhl s francouzskou reprezentací na vrchol, po finálovém vítězství nad Brazílií se stal světovým šampionem. Teď jím může být podruhé.

"Než mistrovství začalo, přáli jsme si dojít do finále. Teď tam jsme a je to krásný pocit. A jé jenom věřím, že nám to vydrží až do konce turnaje. Snad to dopadne dobře."

Nejdražší obránce

Lilian Thuram se narodil první den roku 1972 na karibském ostrově Guadeloupe. V mládí navštěvoval kněžský seminář, ale nakonec dal přednost fotbalu. V roce 1990 začal hrát za Monako, o šest let později přestoupil do Parmy. Nyní působí v Juventusu.

Z řady dalších úspěchů, kterých během kariéry dosáhl, jmenujme zlato z mistrovství Evropy 2000, tituly z italské ligy s Juventusem či vítězství v Poháru UEFA s Parmou.

Když ho Juventus před pěti lety kupoval, dal za něj 32 milionů dolarů. Do té doby nikdo za beka nezaplatil víc, byl nejdražším obráncem světa. To už teď sice není, ale jedním z nejlepších zůstává.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze