Asi jste musel na hráče o přestávce pořádně spustit. Co jste jim řekl?
Jestli si myslíte, že jste si přišli zahrát fotbal pro zábavu, mohli to říct dřív a já bych zůstal doma u televize! Nikdo nemohl být se svým výkonem spokojený, hráli si co chtěli. Hráči si řekli: je to poslední zápas, hrajeme doma, je plný stadion a tak všem ukážu, jaký jsem bombarďák a jaké umím kličky. Zapomněli, že fotbal hraje celé mužstvo. Až druhá půle byla lepší.
Neviděl jste v tom i kus české povahy? Fotbalisté se na silné týmy vytáhnou, ale se slabšími mají problémy?
Spíš než to bylo typické, jak se psalo, že tento zápas musí být pořádnou oslavou postupu. Nejdřív fotbal, pak se může tančit, říkám všem. Jenže u nás by každý šel nejdřív na zábavu a potom pracoval.
Zažil jste během kvalifikace ještě horší chvilku?
Hned v prvním zápase na Faerech. Všude mlha, já měl navíc trest ještě ze Sparty a nemohl jsem koučovat z lavičky. Připadal jsem si bezmocný.
Nakonec to vypadá, že papírově nejlehčí soupeř, tedy Faeřané, byl tím nejtěžším.
Souhlasím. Hrají rok od roku líp. Když ještě zlepší finální fázi, budou ohromně nebezpeční.
Nedal jsem na řeči, že jsou to nějací rybáři, kteří si jdou zakopat fotbal. Jsou hladoví po úspěchu a koušou. Pro mě jsou typickým příkladem, jak se celosvětově fotbal vyrovnává. Hrozně nepříjemný soupeř, vlastně i jediné dvě červené karty, které dostali Nedvěd a Berger, byly právě proti Faeřanům. Kopou, drží, mydlí to a my se s tím neumíme vyrovnat.
Co si myslíte o vyloučení Bergra, který vám může chybět v úvodu šampionátu?
Stalo se, bohužel. Nic jsem mu říkat nemusel, jeho samotného to hrozně mrzí. Když je mužstvo nekoncentrované, tak osobní souboje víc bolí a hráč se někdy nechá vyprovokovat k oplácení.
Za necelé dva roky pod vaším vedením mužstvo udělalo určitě pokrok. Čeho si nejvíc vážíte?
Přišel jsem s tím, že by se měl vytvořit týmový duch, jaký je znám na klubové úrovni. Je to složité. Každý reprezentační trenér dnes pracuje s hvězdami, které mají z klubů určité návyky. Ale já pořád říkám, že jedinci nejsou nic, pokud nenajdou společnou řeč. Zatím se nám to daří.
Kdy jste zažil nejkrásnější chvilku?
Asi ve Skotsku. Vyhráli jsme na jejich půdě, to nikdo nedokázal dvanáct let. Hráči se vypořádali i se šedesátitisícovým kotlem, který hnal domácí dopředu.
Na evropský šampionát nepojede mužstvo v roli outsidera jako do Anglie. Není to nevýhoda?
To je přeci pozitivní! Léta jsme bojovali, aby z nás měli všude respekt, a teď bychom se ho měli vzdát? Musíme se vyrovnat s tlakem, který bude kolem nás.
Považujete to za nejtěžší úkol, který vás před šampionátem čeká?
To nevím, prostě musíme dál všichni dobře pracovat. Nechci něčemu dávat přednost. Člověk se často splete. Myslím si, že něco bude dobré, ale ono to na hřišti nakonec hoří.
