"Nevím, jestli to bylo moje nejlepší utkání v reprezentaci, už proti Švýcarsku se mi to líbilo, protože hrálo dobře celé mužstvo," řekl Pavel Nedvěd. Nevzpomněl si, že by někdy vstřelil v reprezentaci dvě branky v jediném utkání, ale pohled do archivu prozrazuje, že se mu to už jednou povedlo - v roce 1997 na Poháru FIFA v Rijádu v zápase se Spojenými arabskými emiráty.
Tentokrát dal v rychlém sledu jeden gól pravou a druhý levou nohou a měl dokonce na dosah hattrick, neboť jeho přímý kop zastavilo břevno. "To mě mrzí, protože trestňáky jsme hodně nacvičovali. Kopl jsem ho perfektně a byl jsem přesvědčen, že to tam spadne. Snad to vyjde v Teplicích," posteskl si Nedvěd.
Po první brance se běžel o radost podělit s masérem Eduardem Poustkou. "Při rozcvičování mi to předpověděl, tak jsem mu chtěl poděkovat. Pak mi ale zatrnulo, protože už jsem měl žlutou a rozhodčí mě za oslavy mimo hřiště mohl vyloučit," řekl Nedvěd a dodal, že po druhém gólu už byl při projevech radosti zdrženlivější. Pořadatelé ho vyhlásili nejlepším hráčem zápasu, ale z trofeje se dlouho neradoval. Půllitru, zdobeného litevskými motivy, se hned v kabině zmocnil Patrik Berger a zařadil ho do
své bohaté sbírky sklenic.
Jan Koller se za žádného zázračného střelce nepovažuje, přestože dal v sedmi mezistátních zápasech šest branek a v posledních čtyřech utkáních se trefil pokaždé alespoň jednou. "Hodně záleží na štěstí, a to se mě teď drží," odmítl chválu dlouhán z Bruselu a vrátil se k okamžikům, jež jeho úspěšným hlavičkám předcházely: "Při prvním gólu jsem za sebou cítil brankáře. Křičel, že má, ale já byl výš. Při druhé brance jsem jen využil perfektní Barankův centr, to nešlo nedat."
Méně důvodů ke spokojenosti měl Pavel Kuka, který na první gól v nové sezóně zatím marně čeká ve Stuttgartu i v reprezentaci. Navíc se vracel domů s hodně oteklým nosem. "Dostal jsem ránu rukou, asi to bude zlomené. Litevci byli v soubojích před brankou hodně nepříjemní a rozhodčí jako by jejich zákroky
nevnímal," povzdechl si Kuka. Sám dostal žlutou kartu za to, že po odpískání pokračoval ve hře. "Hvizd jsem vůbec neslyšel. Ale horší by bylo, kdybych přestal hrát a rozhodčí nepískal," řeklčeský útočník.
Hráči i trenér se shodli, že bodem zlomu bylo vyloučení Jankauskase, protože proti deseti Litevcům měli hosté přece jen víc prostoru. "Trenér nás o přestávce nabádal, abychom roztáhli hru víc do šířky a využívali křídelních prostorů. Hrát středem - to bylo jako narážet do zdi," prozradil kapitán Jiří Němec. Tomáš Řepka, který byl klíčovému okamžiku nejblíž, vůbec nepochybuje o správnosti vyloučení. "Litevec mě zastavil šlapákem a jak jsem padal, tak jsem ho nechtěně kopl. Chytil mě rukou za obličej a
praštil se mnou o zem. Ani jsem nemusel nic moc přehrávat, byla to jasná červená," řekl Řepka.
Obraně poprvé v reprezentaci velel Karel Rada a do žádných ožehavých situací se nedostal. "Záložníci skvěle bránili, a tím nám hodně usnadnili práci," poznamenal Rada. Brankář Pavel Srníček si jediný kritický okamžik připravil sám po přetaženém centru Vencevičiuse, kdy míč poskakoval po břevně. Na to, že by byl oslněn nízko posazenými reflektory, se český gólman nevymlouval. "Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli míč půjde nad břevno, nebo pod něj. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli ho mám chytat, nebo vyrážet," vysvětlil, proč měl s ojedinělou šancí domácích takové problémy.
Osmou výhru, ozdobenou čtyřmi góly, hráči považují za lákavou pozvánku pro diváky na středeční utkání v Teplicích s Bosnou a Hercegovinou. "Uděláme všechno proto, abychom vítěznou sérii prodloužili. V domácím prostředí se nám daří a věřím, že diváky dokážeme pobavit. Že to bude další krásný večer," slíbil Pavel Nedvěd.
