V pondělí před polednem ho manželka vezla na letiště, odkud tým cestoval do Basileje k poslednímu utkání osmifinále Ligy mistrů. To má být další Nedvědův krok za slávou. Juventus může klidně prohrát 0:3, přesto postoupí do čtvrtfinále: "Dostat se tak až do finále, to si tady každý přeje."
Nedvěd je nyní nejoslavovanějším hráčem prvního klubu Itálie. Vsobotu se při lize s Modenou trefil dvakrát: poprvé obešel i brankáře a střílel pravačkou, pak gólově vypálil druhou nohou. V neděli zavolal kamarád Pavel Srníček, brankář druholigové Cosenzy, a divil se: "Zrovna jsem se díval na sestřih tvých posledních dvaceti gólů, osmnáct jich bylo levačkou." Nedvěd je přitom pravák...
Dohromady v sezoně už český bojovník nastřílel osm ligových gólů, čímž se blíží svému rekordu: v ročníku 1997/98 se za Lazio Řím trefil jedenáctkrát. Ale to nastupoval jako stažený útočník, nyní hraje na místě levého záložníka. "Mám víc štěstí, minulou sezonu jsem sedmkrát napálil tyč."
V klubu je jediný lepší střelec, zbožňovaný útočník Alessandro Del Piero. Přesto si experti víc všímají Nedvěda. Třeba bývalý turínský hráč Bonini tvrdí: "Když jsem v americkém Detroitu, každý se mě ptá na Del Piera, ale když učím o fotbale, pouštím pásky s Nedvědem. To je prototyp moderního hráče."
Reprezentační kapitán tuší, do jak důležité pozice se dostal. V Itálii hraje od roku 1996, stal se celebritou. Proto si mohl dovolit o víkendu opustit italskou hráčskou unii na protest proti chystanému snížení kvóty pro cizince ze zemí mimo Evropskou unii. V neděli až do půlnoci se o tom v televizi bouřlivě debatovalo. Kluby by od příští sezony mohly uzavřít smlouvu s jediným hráčem z nečlenských zemí unie.
"Je to diskriminace," zopakoval včera Nedvěd. "Evropa se chce sjednotit - a Itálie zavírá hranice. To nechápu." Italové se do Nedvěda pustili, Jihoameričané či Jugoslávci s ním souhlasí. "Musel jsem promluvit, tady zuří boj o práci."
