Po tak krátkém volnu jste nejspíš žádné problémy s návratem na hřiště neměl.
Kdepak. Já vlastně trénoval i v tom volnu, snažil jsem se běhat každý den. Navíc nás nečekaly žádné podobné kondiční galeje, jako tomu bývá jinde. A už druhého ledna jsme letěli ke dvěma exhibičním zápasům do Spojených arabských emirátů.
O jaké zápasy šlo?
V prvním jsme hráli s výběrem světa, který si pozval populární domácí reprezentant Taliani. Má na kontě hodně přes sto mezistátních zápasů a touhle exhibicí se s reprezentační kariérou loučil. Ve druhém jsme nastoupili proti mistru země.
A jak jste dopadli?
Světový výběr jsme porazili čtyři dva. Pohodový zápas, ve kterém nešlo o život, byl plný stadión, prostě příjemný zážitek. Nastoupili proti nám bývalý výborný ruský brankář Ovčinikov, v poli byly například známé hvězdy jako Herzog z Rakouska, někdejší opora AC Milán libérijský útočník Weah a další útočník Batistuta z Argentiny. Druhé utkání s mistrem Emirátů jsme jedna nula prohráli. Zajímavostí je, že tohle mužstvo trénuje francouzský kouč Bruno Metsu, který na loňském mistrovství světa dovedl do čtvrtfinále národní mužstvo Senegalu.
Po nepříliš dlouhé ligové přestávce jste minulou neděli v mistrovském zápase deklasovali 5:0 hosty z Regginy. Co řeknete na to, že jste se střelecky neprosadil, že jste dostal žlutou kartu, a že jste byl čtvrt hodiny před koncem střídán?
Gól jsem sice nedal, ale u tří jsem byl. Žlutou kartu jsem dostal v prvním poločase za faul a od začátku ligy mám teprv asi třetí. A to střídání? Nebyl jsem sám, trenér Lippi střídal ještě Davidse a Camoranesiho a po zápase nám říkal, že nás šetří.
Juventus obhajuje titul a zatím je v tabulce čtvrtý se čtyřbodovou ztrátou na oba milánské celky, které jsou v čele. Nezačíná v klubu vládnout nervozita?
Ani náhodou. Teprv po tomto víkendu bude liga v polovině a jsem přesvědčen, že rozhodující budou poslední dva měsíce. A vůbec bych se nedivil kdyby to dopadlo jako loni, kdy o titulu rozhodlo až poslední kolo. Zatím je spousta času.
Ve středu jste v domácím prostředí prohráli první zápas čtvrtfinále Italského poháru s Perugií. Nesignalizuje to cosi neblahého?
Nesignalizuje. Z užšího kádru odpočívalo asi deset hráčů včetně mě. Lippi to takhle v poháru praktikuje, aby si záhráli i ostatní. A nedá se říct, že by domácí pohár dával na druhou kolej, protože výborných fotbalistů máme dost. Příští týden v Perugii nastoupí k odvetě v podstatě stejná jedenáctka. V loňském poháru došla podobná sestava až do finále.
Jak se těšíte na únorový přátelský mezistátní zápas české reprezentace ve Francii?
Hrozně moc, už mám sbalené kufry. Teda, jestli mě trenér pozve.
Takže národní mužstvo táhne Nedvěda pořád?
Jasně. Znovu musím zopakovat, že po té ostudě v předloňské baráži s Belgií chceme všichni dokázat, že český fotbal má na mnohem víc. A po loňském reprezentačním roce deseti zápasů bez porážky cítím, jak je každý odhodlaný dostat se na mistrovství Evropy do Portugalska.
Po přátelském duelu ve Francii přijde kvalifikace v Nizozemsku.
To už půjde do tuhého, žádná legrace, strašně těžký zápas. Ale jestli můžu mluvit za ostatní, určitě se toho utkání nebojíme. A za čtyři dny hrajeme doma s Rakouskem, což bude taky nesmírně zajímavé.
Letos se sice hraje o evropský šampionát v Portugalsku, ale na mistrovství Evropy jste si zahrál už dvakrát. Co takhle mistrovství světa v roce 2006?
Pokud jde o reprezentaci, tak teď jsem samozřejmě soustředěný na to mistrovství Evropy v příštím roce. Ale musím přiznat, že zahrát si na mistrovství světa zůstává dál mým velkým snem. V Juventusu mám smlouvu do června 2006, bude skoro čtyřiatřicet a tak uvažuju, že tehdy bych se špičkovým fotbalem skončil. A loučit se s kariérou jako hráč Juventusu a navíc na mistrovství světa, to by byla opravdu nádhera.
