Nedvěd si nakonec vyměnil dres s Morientesem, dalším útočníkem Realu. Ještě předtím ale mluvil se švýcarským rozhodčím Ursem Meierem. Mužem, jehož verdikt Nedvěda z finále vyřadil. "Podali jsme si ruku. Taky říkal, že ho to mrzí, ale že nic jiného udělat nemohl."
Co u vás teď převládá, radost nebo smutek?
Teď už určitě radost. Jsem člověk, který vždycky hraje pro mužstvo. Jsem šťastný za Juventus, za spoluhráče, za fanoušky. Jsem rád, že jsme to dokázali, a já že k tomu přispěl. Všichni říkali, že jsem moc pomohl, to mě potěšilo.
Ale neříkejte, že vás nebolí, když finále bude bez vás?
Bohužel, vrátit to už nejde. Ale věřím, že kluci to finále vyhrajou i beze mě.
Nemyslíte, že ten faul byl hodně zbytečný? Za stavu 3:0 a navíc uprostřed hřiště, odkud žádné nebezpečí nehrozilo.
Kartu jsem mohl dostat už v první půli. Myslím, že to byl horší zákrok. Jenže teď všichni mluví o tom faulu z 83. minuty, kdy to napomenutí přišlo. Ale já hraju celý zápas stejně. Naplno, karty nekarty.
Když jste žlutou kartu dostal, vypadalo to, že jste úplně mimo. Mohl jste se potom na hru soustředit?
Bylo to těžké. Hned jsem si uvědomil, že je finále pryč. Přestal jsem skoro hrát, ale přiběhl ke mně Del Piero a povídá: Hraješ celý zápas výborně, tak si to teď nepokaž. Tak mi došlo, že ještě není konec, a poctivě jsem to odmakal.
Ale po zápase to na vás padlo.
Rozbrečel jsem se. Jen kvůli sobě. Finále pro mě mělo být vrcholem kariéry. Vždyť kvůli vidině vítězství v Lize mistrů jsem do Juventusu přestoupil. Byl to můj sen a teď je pryč.
Jak to vypadalo bezprostředně po zápase v kabině?
Spoluhráčům jsem řekl, že teď to zkrátka musejí vyhrát pro mě. Ale bohužel, beze mě.
A jak na to reagovali?
Di Vaio říkal, že Juventus je ve finále hlavně mojí zásluhou. To mě strašně potěšilo.
Takže vás to už přebolelo?
Ještě na stadionu. Už jsem říkal, že hraju hlavně pro Juventus, ne pro sebe. Jsme přece ve finále, což je senzace. Dokázali jsme obrovskou věc. Tak proč bych měl brečet, když mám slavit. Čekala na mě manželka, jeli jsme domů a skoro až do rána jsme si o všem, co se v tom semifinále seběhlo, povídali.
Cítíte jako nespravedlnost, že ve finále hrát nemůžete?
Řekl bych, že jsem si zasloužil v něm hrát. Tvrdě jsem na tom pracoval. Byl to asi osud, na který já věřím. Někde nejspíš bylo psáno, že Nedvěd finále hrát nebude.
Tím se asi oslabily vaše šance na zisk Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy roku 2003?
To mě taky napadlo. Ale na druhou stranu, Zlatý míč pro mě zase tak důležitý není. Takové ankety mi přijdou nespravedlivé i neobjektivní. Nerozhoduje v nich jen výkon, ale spousta dalších věcí. Například zájem sponzorů, nebo odkud jste.
Ale vyhrát Zlatý míč, to by přece byla bomba?
A kdo říká, že nebyla.
Druhou žlutou kartu jste dostal také zbytečně. Doma s Manchesterem jste prohrávali 3:0, takže rozhodnutý zápas. A vy jste minutu před koncem fauloval Gary Nevilla.
Vím, obě ty karty byly hloupé. Ale na mně, který je zvyklý bojovat do posledního písknutí, nechoďte s tím, že je něco rozhodnuté.
Kdy jste kvůli fotbale takhle brečel naposled?
Po finále na mistrovství Evropy před sedmi lety, když jsme prohráli s Německem.
Na dalším evropském šampionátu jste ale ronil slzy po porážce s Nizozemskem, kdy jste prohráli gólem z penalty z poslední minuty.
To byl úplně jiný pláč. To jsem brečel vzteky.
 Pavel Nedvěd z Juventusu proběhl mezi Hierrem a Salgadem z Realu Madrid a bombou z voleje k tyči dal třetí gól semifinále Ligy mistrů. |
 Pavel Nedvěd z Juventusu zdraví diváky při odchodu ze scény. Český záložník byl strůjcem vítězství v semifinále Ligy mistrů nad Realem Madrid 3:1, ale kvůli druhé žluté kartě si nezahraje finále. |
