Co vás tedy přesvědčilo, abyste zůstal v Juventusu Turín?
Zaseknul jsem se. A když já si postavím hlavu, tak mě nic nezlomí. Ne! Juventus jste nalomili, ale nezlomíte ho! Zůstanu a vybojuju zpátky první ligu.
Přitom jste mohl hrát za Manchester United anglickou ligu i Ligu mistrů v krásné aréně Old Trafford.
To mohl, manažer mi říkal, že Manchester má zájem. Byla by to pecka, ale moje srdce patří Juventusu. Navíc vystěhovat rodinu do Anglie kvůli jedné nebo dvěma sezonám, které mě ještě čekají, se mi nechtělo.
Co tedy mělo silnější vliv na to, že zůstáváte? Rodina nebo váš srdečný vztah k Juventusu?
Obojí najednou. Děti, já, manželka... Nemáme proč odcházet, v Turíně máme všechno. Proč za sebou spálit mosty a zmizet jen kvůli lepším penězům nebo Champions League? Nebylo by to fér.
Nejvíc po vás toužilo zřejmě Monako. Proč vás nezlomilo?
Monako je krásná adresa pro život, rád tam jezdím odpočívat, ale fotbal? Ne, to mě nelákalo, ve francouzské lize bych neměl takovou motivaci. Když se ozvaly kluby ze Španělska a Anglie, to byla jiná káva.
Přesto vás nepřesvědčily a budete hrát italskou Serii B. A ještě se 17bodovým odpočtem. To je pád.
To je realita. Musím Juventusu pomoct, aby se vrátil tam, kam patří. Cítím dluh vůči rodině Agnelliů, která se o mě starala. Nepřišlo mi správné utíkat. Ligou mistrů pro mě bude příští sezonu Serie B. Na Ligu mistrů už nikdy nedosáhnu. Škoda.
A v české reprezentaci si ještě zahrajete?
To nevím, nejdřív se to musí nějak vyvrbit. Pořád si potřebuju vyjasnit spoustu věcí, promluvit si s trenérem Brücknerem. Vím, jaké byly ohlasy, když povolával Karla Poborského z druhé ligy.
Počkejte, nemůžete přece srovnávat druhou českou ligu z druhou italskou.
To nemůžu, italská je kvalitnější, ale pořád je níž než první. Jsem připravený přijet na přátelák se Srbskem (16. srpna od 20.15 v Uherském Hradišti) a tam by se to mělo vyřešit. Aby bylo pro budoucnost jasno. Chci slyšet, co si myslí trenér.
Oba přece víme, že vás chce pro národní tým udržet. Sám to po mistrovství světa řekl.
Uvidíme, co řekne teď a jak se budu cítit já.
A co si myslíte teď?
Necháme to na srpen. Když rozehraju kvalifikaci, bude to na dva roky, to je strašně dlouhá doba.
Při mistrovství Evropy 2008 vám bude 36 let.
No právě! Já koukám maximálně měsíc dopředu, protože dál to nemá cenu. Vždycky bylo super hrát za nároďák. I když se nám poslední turnaj nepovedl, mně na něj zůstanou krásné vzpomínky. Poprvé na mistrovství světa. Fakt se mi to líbilo.
To bylo vidět i na hřišti, dařilo se vám. Utvrdilo vás mistrovství světa, že ještě budete hrát dál?
To ne, když zaklaply dveře a my vypadli, byl jsem strašně unavený. Zvažoval jsem, jestli už nenadešel můj čas.
A kdy jste poznal, že ne?
Doma na chatě, když jsem si týden odpočinul. Poznal jsem, že nemám proč končit. Dokud nemám zdravotní problémy, fotbal mě strašně baví. Stejně bych doma sedět nevydržel.
Takže při prázdninové plavbě po Středozemním moři už jste věděl, co uděláte?
Měl jsem jasno, že budu hrát fotbal dál, ale nevěděl jsem kde. Když jsem tak seděl na jachtě a přemítal o životě, pochopil jsem, že bez fotbalu zatím nemůžu být.
Ani nucený sestup do druhé ligy vám vztah k fotbalu nezkazí?
Naopak, teď budu bojovat o to víc.
A já myslel, že vám bude scházet motivace?
Proč? Fotbal je pořád stejný. Člověk chce vyhrávat, jen teď nebudu chtít vyhrávat v Lize mistrů, ale v Serii B. Musím Juventusu vrátit to, co mi dal. Dlužím mu to.
Další hvězdy ale uvažovaly jinak. Cannavaro, Zambrotta, Emerson i Thuram už zmizeli.
Každý o svém životě rozhoduje sám. Možná jsem čekal, že by nás tu mohlo zůstat víc, Juventus pro nás všechny hodně udělal, dal nám šanci hrát fotbal v jednom z nejlepších klubů světa. Aspoň já to tak cítím.
Kromě vás zůstávají ještě brankář Buffon a kapitán Del Piero.
Buffon má dovolenou. Zatím se definitivně vyjádřil jen Del Piero. Zůstane. Aspoň někdo.
Je vám hodně smutno? Ještě před dvěma měsíci jste slavili titul, teď je Juventus vybrakovaný a ještě s výrazným handicapem ve druhé lize.
Ze všeho nejvíc mi vadí dva tituly, které nám ukradli. Uhráli jsme je na hřišti, patří nám právem. Když se podíváte zpátky, žádnou pomoc rozhodčích jsme nepotřebovali.
Ale váš manažer Moggi domlouval nasazování rozhodčích na zápasy, kvůli němu vás trestají. Co byste mu řekl, kdybyste ho potkal?
Těžká otázka. Asi bych mu poděkoval za krásné roky, které jsem tu prožil. Celý skandál se hodil na něj a na Juventus. Copak v tom jsme sami? Hloupost! Všechno je propojené. To, co dělal Moggi, dělala celá liga. A trestají jenom nás. Přijde mi to strašně nespravedlivé.
Ale Fiorentina, Lazio i AC Milán dostaly bodové tresty.
To přece nemůžete srovnávat. Nás poslali do Serie B. Možná kdyby odposlouchávali ostatní manažery, všechny kluby by dopadly stejně. A trpí jen Juventus. Sestup a minus 17 bodů, to jsou strašné rány.
Věříte, že vám bude k návratu do Serie A stačit jediná sezona?
Doufám, hraje se 42 zápasů a ve hře je spousta bodů. Ale bude to fuška. Je dobře, že ještě šestý tým půjde do baráže o ligu, na to bychom snad mohli dosáhnout. Jenže když si vzpomenu, jak fantastický jsme měli mančaft, jak jsme každého mleli... Ne, je to pryč. Musím se s tím smířit.
Vedení Juventusu se ještě hodlá obrátit na civilní soudy, že?
Jsou strašně nazlobení, řekli, že to takhle nenechají. Ale já se připravuju na to nejhorší, abych pak nebyl zklamaný, když to nedopadne.
Jednou jste už druhou ligu hrál, vzpomínáte?
Jako zajíc, za trenéra Lopaty ve Škodovce Plzeň. Kolem mě zkušení pardálové Lavička nebo Honza Homola. Možná je to osud, abych kariéru ve druhé lize ukončil. Ne, to přece ne! Rád bych ještě postoupil nahoru.
