V čem bylo utkání tak mimořádně náročné?
Prostě jsme stáli proti jednomu z nejlepších mužstev světa, navíc na jeho hřišti.
Začátek zápasu se pro vaše mužstvo příliš nadějně nevyvíjel. V čem to bylo?
Holanďani jsou opravdu vynikající, navíc byli perfektně rozestavení. A dobře se proti nim rozmístit pro nás vůbec nebylo jednoduché. Takže chvíli trvalo, než jsme se zorientovali, než jsme se dostali pořádně do hry. A abychom se dostali do hry, k tomu jsme potřebovali míč. A odebírat míče těmhle mistrům, to lehké nebylo.
S přibývajícím časem ale přicházely i naše nebezpečné akce.
No právě, asi tak od pětadvacáté minuty jsme se chytli. Už se s nimi hrát dalo. A řekl bych, že kdybychom poločas udrželi nula nula, tak jsme nakonec vyhráli.
Možná zvýšenou aktivitu českého mužstva odstartoval váš průnik po pravém křídle, kdy jste skvěle obešel Davidse a odcentroval...
Kličky na Davidse si moc cením, protože tenhle vlčák se jen tak obejít nenechá. Ale pak jsem udělal chybu při centru. Nejdřív jsem to chtěl dát k bližší tyči na nabíhajícího Kollera, ale všiml jsem si clonících obránců, tak jsem hledal na druhé straně Šmicra. Jenže brankář míč stačil vyrazit. Prostě měl jsem tuhle nadějnou situaci řešit jinak.
Vyčítali jste někomu, že nepokryl Nistelrooije při gólu v závěru první půle?
Kdepak. Tohle bylo kolektivní zaváhání. Nechali jsme jim moc prostoru na rozehrání nebezpečné akce. Potom je těžké na někoho to házet a říkat, jestli měl být u Nistelrooije ten, a nebo ten. Ale zanadával jsem si při tom gólu pořádně.
Co jste říkal tomu, jak vás soupeři v úvodu druhého poločasu dvakrát skolili?
Podle mě ta srážka se Zendenem byl jeho faul. Škoda, že to rozhodčí nezapískal, protože by to bylo z docela slibné pozice. Mně se pak chvíli točila hlava. A po návratu na hřiště si mě podal van Bommel. Kotník bolel, ale nechal jsem to být. Až asi po pěti minutách koukám na krví promáčenou stulpnu. Dohrál jsem to, ale teď už tam mám na roztržené kůži u kotníku pár stehů.
A co ta obrovská modřina pod levým kolenem?
To nic. To do mě šel v týdnu takhle na férovku Láďa Šmicer při tréninku.
Před zápasem jste měl obavy, aby na vás Davids nehrál osobku. Nakonec si vás soupeřovi hráči přebírali podle toho, kde jste se zrovna pohyboval. Jak jste to vnímal?
Hlavně to bolelo. A jednu chvíli jsme si dokonce pořádně nadávali se Seedorfem z AC Milán, samozřejmě v italštině. Když mě tvrdě zfauloval a ještě mi po tom zákroku nadával, nezůstal jsem mu v těch výrazech nic dlužný.
S Davidsem, spoluhráčem z Juventusu, jste během zápasu nic neprohodil?
Na hřišti ani slovo, až po zápase. Přišel do naší kabiny a byl z té remízy špatný. Říkal - vy to máte dobrý, dvouapůlmetrový útočník jde dolů a dáte tam třímetrového. Čímž narážel na Kollera a Lokvence.
Co je pravdy na tom, že nizozemští fotbalisté byli tak otrávení, že ani nechtěli měnit dresy?
Taky jsem to zaslechl. Já ale ještě s několika spoluhráči běžel k sektoru českých fanoušků a dres jsem jim hodil. Ale nějaké naštvání kvůli výsledku neuznávám. Můžete mít vztek až na půdu, ale když za vámi někdo přijde se žádostí o výměnu dresu, připadlo by mi nedůstojné, kdybych to měl odmítnout.
A pokud byste prohráli s Rakouskem a někdo ze soupeřových hráčů by si s vámi chtěl vyměnit dres, jak byste se zachoval?
Vždyť říkám, že bych odmítnutí považoval za nedůstojné. Samozřejmě bych si dres vyměnil. Ale doufám, že ve středu ho budu měnit po jiném výsledku.
Bude to za tři dny na Letné s Rakušany snazší než v Rottredamu?
O moc asi ne. Oni brečí už týden dopředu a hrajou si na outsidery. Ale pozor, připomíná mi to Belgičany, kteří před baráží o mistrovství světa taky plakali, jak jsou na tom bídně. A pak letěli na mistrovství oni.
Takže kapitán a jeho mužstvo budou tentokrát ve střehu?
To si pište. Už teď každý ví, co ve středu musíme udělat. Kdybychom nevyhráli, tak by remíza z Rotterdamu byla k ničemu.
Co váš sešitý kotník? Pustí vás ve středu na hřiště?
Kdyby náhodou nedal pokoj, jako že podle doktorů má být v pořádku, tak si ho nechám opíchnout, abych nic necítil. Ale chci hrát za každou cenu.
V jednom kuse si prohmatáváte třísla. Tam to také bolí?
Mě už bolí všechno, jsem starý. Ale zatím se pořád směju.
A jak jste se cítil na lehkém pozápasovém tréninku?
Zaplať pánbůh, že můžu aspoň trochu pajdat. Docela jsem si při tom vyklusání a protažení ulevil. Únava ustupuje pomalu, ale na druhou stranu jsem zvyklý hrát každé tři dny. Tak se nesesypu.
 Rozevlátý kapitán českých fotbalistů Pavel Nedvěd |
