Pohled |
Poznal jsem na vlastní kůži složitou povahu české fotbalové megastar. Pokud se Nedvěd ve vzácných chvílích otevřel, dokázal být velmi bezprostřední a charizmatický. Když líčil vztah k Bohu, rodině či k už zesnulému trenérovi Žaloudkovi, byla to velmi osobní výpověď.
Zato ve svých špatných dnech hráč kysele odsekával na nevinné otázky a ostentativně dával najevo nelibost.
Nedvěd byl kontroverzní. Do doby, než vyběhl na trávník.
Na něm jste o jeho upřímnosti odevzdat se beze zbytku pro tým nemohli pochybovat. Asi byste v moři Nedvědových prohlášení našli věty, jimiž si protiřečí. Když však tvrdí, že se vždy snažil dát mužstvu maximum, nemůžete s ním ani na vteřinu polemizovat.
Při vší úctě k ostatním skvělým českým fotbalistům, na strhujícího Nedvěda nikdo nemá. Snad důkaz pro tohle tvrzení nepřinese nadcházející kvalifikace o Euro 2008.
Ať si o Nedvědovi myslíte cokoliv, včera bylo namístě smeknout.