AC Milán? To je přece dlouholetý obránce národního mužstva Paolo Maldini. A Juventus? To je... Pavel Nedvěd! Je možné, že si tisk českého fotbalistu vybral, protože si miláček černobílého klubu Alessandro del Piero léčí zranění.
Není však pochyb, že být symbolem týmu, ve kterém hrály slavné hvězdy jako Boniperti, Sivori, Platini, Paolo Rossi a mnoho dalších je definitivním důkazem, že se Pavel Nedvěd dostal mezi osobnosti, na které se určitě nezapomene, až přestanou hrát.
Před třemi lety byl Nedvěd oporou Lazia Řím. V Lize mistrů se domácí měli utkat se Spartou. Pozvali mě k římskému zápasu jako tlumočníka. Paní Grassi, všemocná tajemnice majitele klubu, mě přijala slovy: "Čechů znám málo. Je jich hodně jako Pavel?"
"Jak to myslíte?" zeptal jsem se.
"Víte, my v klubu máme dost argentinských i italských hvězd, ale Nedvěd je něco jiného: na trénink přijde vždy jako první a odchází poslední."
Kolem právě procházel syn vlastníka klubu a dodal: "Pavel? Ten hraje vždycky s maximálním nasazením, nebojí se. Je vidět, že nehraje fotbal jenom pro peníze, ale z nadšení."
Právě tohle Italům imponuje. Vzemi, kde se často mazanost zaměňuje za inteligenci, zanechává poctivý dříč silný dojem i u soupeřů. Nedvědovi navíc patrně prospěl i odchod do Turína, protože Juventus je znám jako seriózní a velmi dobře zorganizovaný klub.
Má to pro něj však jeden nevyhnutelný háček: fanoušků Juventusu je po celé Itálii obrovské množství, což znamená, že ti druzí jsou jeho zapřisáhlí nepřátelé.
Především fanoušci Interu Milán a AS Řím netají zášť. A v jejich řadách jsou jediní Nedvědovi kritici.
"Hraje s nasazením, ale dělá příliš mnoho faulů," prohlásil jednou Massimo Moratti, šéf Interu. Morattiho názory jsou však spíše výjimkou. Většinou Itálie je Nedvěd obdivován.
Pomáhá mu také, že na rozdíl od početných zahraničních hvězd mluví dobře italsky, má dobré a klidné vystupování i mimo hřiště. Nevím, zda Zlatý míč Nedvědovi nakonec udělí. Ale troufám si říci, že v Itálii udělal pro dobré jméno Čechů víc než dvacet vládních delegací.
