Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nedvěd: Je možnost, že skončím úplně

Zklamaný Pavel Nedvěd - Zklamaný záložník Pavel Nedvěd po prohraném zápase s Itálií. | foto: Michal RůžičkaMF DNES

23 2006
Hamburk - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) - Poklekl na trávník a pomodlil se. Pavel Nedvěd právě dohrál devadesátý reprezentační zápas. Možná byl jeho poslední v kariéře vůbec. "Existují všechny možnosti. I ta, že v létě skončím," prohlásil po porážce s Itálií, po které pro Česko skončilo mistrovství světa.

V závěrečném zápase základní skupiny byl Nedvěd jasně nejlepším českým hráčem, přesto to mužstvu nepomohlo. Na šampionátu Česko končí v základní skupině na nepostupovém třetím místě za Itálií a Ghanou.

"Co mám k tomu říct? Myslím si, že jsme odehráli výborný zápas, je to škoda, že končíme."

Proč to tak dopadlo?
Věděli jsme, že se můžeme měřit s každým, když jsme kompletní, když nemáme žádné problémy a když si ty problémy neděláme sami. Na Italy jsem dneska měli. Nechali jsme tam duši. Velké mužstvo si vytvoří jednu šanci, jeden roh a dá gól, nám se to nepodařilo. Měli jsme být o něco chytřejší.

Je to osud, že vás vyřadila právě Itálie. Země, kde Nedvěda zbožňují?
Nevím, já je chtěl porazit. Věřil jsem, že to půjde. S tím výkonem, co jsme předvedli, jsme na to měli. Byla škoda, že jsme zápas nedokončili v jedenácti, ale nechtěl bych na Honzu Poláka házet vinu. Je to výborný hráč, na kterém teď nároďák bude stát. Za tenhle turnaj bych měl zodpovídat já.

Za co zodpovídat?
Za všechno, že jsme vypadli. Naši mladí ukázali, že umí hodně, mají před sebou velkou budoucnost. Ale za mistrovství světa musíme vzít zodpovědnost my starý.

Vzal jste poslední zápas proti Italům, jako výzvu? Jako váš životní a poslední zápas kariéry?
Nevím, jestli poslední, ale jako výzvu určitě jo. Měl jsme obrovskou motivaci. Nevím, jestli to na mně bylo vidět.

Bylo, hrál jste skvěle.
Chtěl jsem je porazit, poslat je domů bez ohledu na to, že tam mám spoustu kamarádů. Prostě jsem si to chtěl s nimi rozdat, buď my, nebo oni. Byli jsme lepší a kdybychom zůstali v jedenácti, tak měli velké problémy.

Jak se motivujete proti hráčům, kteří jsou vašimi kamarády. Třeba s trenérem Lippim jste se objal už před zápasem.
Prožili jsme spolu hodně krásných let, na ty nikdy nezapomenu. Určitě mám všechny rád, tak jako oni mají rádi mě. Bylo to pro mě strašně těžký, myslel jsem si, že budu přemotivovaný a že to nepůjde, že nebudu schopný hrát.

Třikrát čtyřikrát jste nebezpečně vystřelil, ale Buffon, váš klubový spoluhráč z Juventusu všechno chytil.
Taky jsem mu šel vynadat. Je to výborný gólman, na úrovni našeho Petra Čecha. Podle mě to jsou nejlepší brankáři na světě. Je jim těžké dát gól. Dneska to měl jednoduší v tom, že jsme měli jen jednoho útočníka a museli se tam dostávat z druhé vlny. Mrzí mě ta šance, co jsem střílel levačkou.

Po zápase vás políbil do vlasů. Co jste si pak říkali?
Byl jsem u nich v kabině. Seděl jsem tam deset mintu jak s Del Pierem tak s Buffonem.

Co jste probírali?
Všechno, jak daleko dojdou na mistrovství světa. A taky Juventus, jestli zůstanou.

Před dvěma lety na mistrovství Evropy po prohraném semifinále s Řeckem jste plakal. Dneska slzy nebyly?
Ne, došel jsem k tomu, že ve skupině byl někdo lepší než my. My jsme bohužel nemohli nastoupit v nejsilnější sestavě, vlastně jsem v ní hráli jen půlhodiny v prvním zápase s Amerikou. Od toho se všechno odvíjí.

Je to pro vás největší zklamání v kariéře?
Ne, to vůbec ne. Já jsem chtěl předvést dobrý fotbal s celým mužstvem. Udělat to nejlepší a Italy porazit. Až to poslední se nám nepovedlo. Byli jsme lepší, těžko můžete někomu něco vyčíst.

Myslel jsem, jestli šampionát pro vás nebyl zklamáním?
Než jsme sem přijeli, měli jsme straně moc problémů. Někteří kluci v sezoně nehráli, seděli na lavicích. Věřil jsem, že se dají dohromady, ale jak na nás padla ta zranění, tak jsem si říkal, že to musíme hlavně důstojně odehrát. A to se potvrdilo. Bohužel se ukázalo, že pak na postup nebylo.

Kde se to zlomilo? Začali jste skvěle výhrou nad USA?
Nezvládli jsme zápas s Ghanou. To byl ten zlom. Hrát s Italama o všechno, to nechtěl nikdo z nás. Bylo to strašně těžké, možná že jsme proti Ghaně mohli udělat víc.

Co myslíte, sejde se tenhle tým ještě někdy pohromadě?
Nechtěl bych se  unáhlit, už se mi to jednou stalo. Radši si to nechám otevřené. Ale je fakt, že mám rodný list a ten mluví jasně. V srpnu mi bude čtyřiatřicet. Musím se rozhodnout, co dál. Ještě nevím, co bude s mým klubem, nevím, co bude s nároďákem.

Závisí vaše pokračování v kariéře nejvíc na Juventusu, který je v Itálii namočen do korupční aféry?
Jo, to hodně. Za Juventus jsem hrál vždycky moc rád, ale co mám poslední zprávy, tak bychom měli jít do druhé ligy. Naštěstí mám spoustu nabídek, ale jestli půjdu někam, kde nebudu hrát na špičkové úrovni, tak nemůžu hrát ani za nároďák.

Existuje možnost, že v létě s kariérou skončíte?
Existuje, ale je hodně možností, které zvažuju. Budu hlavně koukat na rodinu, ona se pro mě obětovala dodneška a teď jsem na řadě já, abych jí to vrátil. Musím koukat na děti, na ženu. To bude hrát hlavní roli.

Co teď budete dělat?
Budu mít čas přemýšlet. Pojedu na chatu, chvíli bych chtěl zůstat v Čechách a pak vyrazím někam na loď.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze