Loni v listopadu jste si postěžoval, že v Juventusu je odlišný způsob přípravy. Že se tam víc běhá a chodí do posilovny. Už jste si tedy zvykl?
"Určitě. Musel jsem si zvykat hlavně na tvrdou přípravu s naším atletickým trenérem. A vůbec to nebylo jednoduché, často jsem toho míval plné zuby. I teď, když už jsem skoro všechno vstřebal, cítím, že perfektní to ještě přece jen není."
Jak to myslíte?
"Jsou to takové drobnosti, ale v souhrnu přece jen důležité. Vždycky jsem říkal, že když hráč přijde z jednoho špičkového klubu do druhého, a v mém případě do ještě lepšího, na to, aby se stoprocentně adaptoval, potřebuje alespoň rok. Takže předpokládám, že u mě se všechno sladí do detailu v létě."
Když jste byl na podzim pod palbou kritiky italských novinářů i fanoušků, pochvaloval jste si, jak vás podržel trenér Lippi. Co vám říká dnes?
"Pochopitelně je spokojený. Věřil mně, když mi to moc nešlo, takže já jsem teď strašně rád, že mu tu důvěru konečně vracím výkony, které ode mě po příchodu z Lazia kdekdo čekal."
Podle italského tisku přišel zlom ve vaší výkonnosti v listopadovém zápase s Parmou, kterou jste doma porazili 3:1. Cítil jste to také tak?
"Kdepak. Proti té Parmě mi to docela šlo, ale pořád ještě jsem sám se sebou spokojený nebyl. Ten zlom nastal až den před Štědrým dnem, kdy jsme vyhráli čtyři nula v Brescii. Po tomhle zápase jsem sám sobě v duchu řekl, Pavlíčku, tak to už bylo ono."
Na jakém postu nastupujete, a co od vás kouč Lippi požaduje?
"V rozestavení 4 - 3 - 1 - 2 jsem právě já tou spojkou mezi tříčlennou zálohou a dvěma útočníky. Mám na tomhle místě naprostou volnost s tím, že hlavně mám pomáhat útočníkům, uvolňovat je a připravovat jim šance. Ale Lippi zároveň chce, abych v defenzivní fázi hry pomáhal především střednímu záložníkovi."
V pětadvaceti ligových zápasech za Juventus jste dal zatím jen dva góly. První 1. prosince Perugii a druhý 6. ledna Udine. Není to na ofenzivního záložníka přece jen trochu málo?
"Možná. Ale já jsem spokojený s tím, že teď dokážu připravit mnohem víc gólů než předtím v Laziu. Už ty asistence ani nepočítám. A nejvíc z nich dovede těžit náš nejlepší střelec francouzský reprezentant Trezeguet. On se totiž umí báječně postavit, tomu je radost posílat míče do šancí."
A co třeba vynikající nizozemský záložník Davids, který poslední dobou upadá v Juventusu v nemilost?
"Ten si to hodně pokazil tím, že se minulý týden nechal vyloučit v La Coruni. A protože je vylučovaný poměrně často, ozývají se hlasy, že by měl po jarní sezoně odejít. Juventus má prý ohledně Davidse nějakou předběžnou dohodu s Arsenalem. Ale jinak je Davids pro mužstvo ohromně cenný, vždyť i po tom středečním vyloučení v Lize mistrů hned v neděli proti Boloni hrál."
Jak jste na tom s tresty vy?
"Jsem v normálu, v lize mám jen tři žluté a stojí se za čtyři. Takže já ještě nestál. Na rozdíl od Karla Poborského, který jich už má pět. Zrovna před chvílí jsem si ho v telefonu dobíral."
Od začátku ledna, kdy Juventus sehrál patnáct soutěžních zápasů - devět v lize, čtyři v Italském poháru a dva v Lize mistrů - jste chyběl jen jednou, doma v Lize mistrů proti La Coruni kvůli třem žlutým kartám. Přitom například vaši někdejší spoluhráči ze Sparty mají za stejné období v nohách jen čtyři ligové zápasy, dva v Lize mistrů a jeden v domácím poháru. Jak tu enormní zátěž zvládáte?
"Od léta 1996, kdy jsem odešel do Lazia, jsem už na ten zápasový shon zvyklý. Nedělá mi problémy odehrát šedesát zápasů ročně. Ne s tímhle problémy nemám."
Teď ve středu vám odpadl první finálový zápas Italského poháru proti Parmě. Proč?
"Abych pravdu řekl, naše klubové vedení to nějak zařídilo kvůli tomu, že právě začal světoznámý hudební festival v San Remu. Pauza se nám hodí, protože v neděli hrajeme v Miláně s Interem o první místo v lize. Tak ten pohár nejspíš sehrajeme až po skončení ligové soutěže. Ledaže bychom vypadli z osmifinále Ligy mistrů, pak by se asi nějaký dřívější termín našel."
Dost tedy Juventusu. Co takhle stočit řeč na české národní mužstvo, v němž podle mnohých nastupuje úplně jiný Nedvěd, než ten z italského velkoklubu?
"Prosím, jsem připraven."
Při únorovém turnaji na Kypru vás spoluhráči zvolili opět kapitánem. Poté jste v jednom rozhovoru přiznal, že jste udělal spoustu chyb, a slíbil, že začnete v reprezentaci jinak a hlavně od sebe. Myslíte tyto sliby vážně?
"Vím, že mi hodně uškodila nepovedená listopadová baráž s Belgií. Jenže ono se z toho nakonec místo Česko - Belgie udělalo Nedvěd - Belgie. Tak se k tomu naposled vrátím. Uznávám, že jsem hrál špatně, ale tak hrozné to zas nebylo. A určitě jsem nebyl sám. Ty nálady proti mně jistě taky ovlivnilo moje vyloučení. Ale vždyť jsem šel ven až v poslední minutě. Takže jen já jsem tu odvetu s Belgií neprohrál. A své chyby jsem vždycky přiznával, jen doufám, že podobně se k tomu tak postavili všichni spoluhráči. Mě jen mrzelo, že se pak všechno hodilo jen a jen na mě. Jenže já možná byl prvním, koho ta ztráta mistrovství světa opravdu mrzela a štvala. Proto myslím sliby vážně a říkám: jak jsem teď přišel o mistrovství světa, tak o mistrovství Evropy už přijít nechci."
Nebylo jednou z těch vašich chyb, že jste před barážovou odvetou s Belgií zorganizoval mlčení hráčů vůči novinářům?
"Já to opravdu nezorganizoval, jen jsem to novinářům coby kapitán přišel oznámit. Ono to tak nějak vyplynulo z našich debat, ale svůj díl viny přiznávám. Ano, ten bojkot novinářů byla naše i moje chyba. Stalo se, snad si to uvědomili i spoluhráči."
Jeden internetový čtenář se podivuje, že v Juventusu se vám tak daří, zatímco v reprezentaci nic nehrajete. Možná prý kdybyste měl každý zápas v národním mužstvu pořádně zaplacený...
"Bohužel, za národní mužstvo to vždycky vyjít nemusí. Tenhle člověk mě třeba vidí ve dvou, ve třech ne zrovna povedených zápasech a všechno je mu jasné. Ale můžu ujistit, že pro mě reprezentace není otázka peněz. A aby teda bylo úplně jasno: peníze, které dostávám za starty v národním mužstvu, si nenechávám. Ty jdou na jiné věci, ale to dál rozebírat nechci. Nedvěd prostě za národní mužstvo hraje zadarmo. Hrál jsem za tenhle tým vždycky rád a i když to tak leckdy nevypadá, je to pro mě opravdu otázka srdce."
Ale přece jen, mírně řečeno, Nedvěd nastoupivší za národní mužstvo, to většinou není nic slavného, ba ani přesvědčivého.
"Jsem si toho vědom. Čím to je, nevím. Těžko říct. Ale když vezmu celou poslední kvalifikaci, ve které jsem byl s pěti góly naším nejlepším střelcem, tak úplná katastrofa to snad nebyla. Pravda je, že v baráži jsem selhal totálně. Ale znovu musím připomenout, že jsem nebyl sám. A v další kvalifikaci chci dokázat, že Nedvěd, kterého fanoušci viděli v zápasech s Belgií, tím pravým Nedvědem rozhodně nebyl."
