Před polednem si na hřišti oblékl červenou teplákovou bundu, zip vytáhl až ke krku a do tréninku se pustil se svým typickým zaujetím.
Při rozcvičce i krátkých sprintech běhal první, při zakládání kombinací rozděloval krátké přihrávky a dlouhé pasy.
Byl to rozdíl proti rozpačitému projevu většinu ostatních reprezentantů.
Když zakroutil přesný centr, po kterém se Koller vrhnul rybičkou a míč zaplul k tyči, Nedvěd zvedl ruce a radostně zakřičel.
V závěru se do nácviku obranných standardních situací už nezapojil.
Chyběla hodinu a půl do jeho definitiního rozhodnutí.
Ale leccos se dalo vystopovat ze slov kouče Karla Brücknera bezprostředně po tréninku.
"Snažili jsme se mu říct my trenéři i hráči, aby zůstal. Nebyly to nátlaky, ale normální komunikace. Ale rozhodnutí je na něm," reagoval kouč na dotaz, jestli už rozhodnutí Nedvěda zná.
A když řekne sbohem?
"Nedělejme z toho drama. Když se hráč rozhodne s reprezentací skončit, ať už z takových a takových důvodů, musíme to respektovat. Jak já říkám, Pavel má svoje privilegia, bude hrát druhou ligu. Ale nechci mluvit za něj. On to řekne sám," dodal Brückner.
Po tréninku se Nedvěd na chvíli naložil do vířivky, dal si oběd a pak řekl definitivní sbohem.
Středeční příprava v Uherském Hradišti proti Srbsko bude jeho jedenadevadesátým startem. A také posledním.
