V Teplicích začne za pár týdnů svou 19. sezonu, první ligu hraje nepřetržitě od roku 1996: "Vím, že se konec kariéry pomalu blíží, ale zatím to nebalím. Snad ještě nějaký pátek vydržím." Proč by ne? Před pár dny prodloužil smlouvu do léta 2011.
Verbíř i jeho klub prožili úžasný podzim. Pokud Teplice udrží první místo až do konce sezony, je dost možné, že místo vánočního stromečku, který dnes svítí u recepce na stadionu, bude za rok stát Verbířova socha.
"Fanoušci občas tenhle nápad utrousí, ale já chci, ať zamě mluví fotbal. Sochy jsou pro jiné," říká Verbíř.
Co vás vlastně pořád žene dál?
Radost z fotbalu. Zní to obyčejně, ale je to tak. Kdyby mě fotbal nebavil, tak už na to asi kašlu. Navíc se mi vyhýbají zranění a tělo drží, což musím z pověrčivosti zaťukat na zuby. Za poslední tři roky jsem vynechal jen dva tréninky.
Ovšem třeba na jaře vás posadili mezi náhradníky, hráli mladí. Neměl jste nutkání skončit?
Ne, nevzdávám se. Ve sportu je přece normální, že nejste pořád nahoře. Sportovci nejsou na klíček. Jsou hráči, kteří to v horší chvíli zabalí nebo dělají naschvály, čímž vlastně dají najevo, že jsou slabí. To bych nemohl. Neměl bych sám před sebou čisté svědomí, byl bych srab. Ano, nehrál jsem, ale to období mě hnalo vpřed, abych se vrátil do formy.
To se vám na podzim povedlo.
Právě tohle beru jako sladkou odměnu. Vnitřně jsem se zakousnul a chtěl dokázat, že se lidi mýlí, když mě odepisují. Dal jsem dva góly, na šest přihrál, ale stejně si říkám, že podzim mohl být lepší. Třeba jsem třikrát nastřelil tyčku a ještě dalších pět šancí zahodil.
Teplice jsou první, o skóre před Spartou a se zápasem k dobru. Jak by se vám líbil scénář, že v květnu oslavíte titul a řeknete sbohem?
Tak zaprvé: slovo titul jsem vůbec nechtěl, aby tady zaznělo. A zadruhé: až jednou loučení nastane, rád bych ho naplánoval tak, aby bylo hezké, důstojné. Až budu končit, nechci být na hřišti jen do počtu. Spousta kluků, co dokázala mnohem víc než já, se vrátila z ciziny domů a skončila vlastně v zapomnění. To bych nerad.
S titulem by to bylo loučení na vrcholu. Ligu jste nikdy nevyhrál.
Kus symboliky by v tom gestu bylo, ale teď jsou to spekulace. Zatím máme sezonu jen skvěle rozjetou.
Jak dobře?
Hodně dobře, proto si dál můžeme žít svůj krásný sen. Jsme ve hře o titul. Stejně jako dalších pět týmů.
Nač ta skromnost?
Vím, jak šíleně těžké jaro je před námi. A když ztratíte pokoru, ničeho nedosáhnete.
Už jednou měly Teplice tak dobře rozjetou sezonu. Pamatujete?
No jistě, za trenéra Pešiceho před jedenácti lety. Z tehdejšího kádru jsem zbyl já, Štěpán Vachoušek a Michal Doležal. Po podzimu jsme měli stejně bodů jako první Sparta, ta nám nakonec odskočila, my na jaře udolali Slavii, skončili druzí a poprvé si zahráli kvalifikaci o Ligu mistrů.
Zklamalo by vás, kdybyste znovu skončili druzí?
Řeknu to takhle: vždycky hrajete pro vítězství, ale jestli si první místo zaslouží někdo jiný než Teplice, nebudu nepřející.
Není to nuda, když nosíte 18 let stejný žlutomodrý dres?
Nuda? Ne, spíš si toho vážím. Je to pocta. Svým srdcem jsem Tepličák a jsem rád, když lidé ocení, že jsem pořád co platný. Držím se svého kréda: Vždycky musíš ze hřiště odcházet s vědomím, žes tam nechal všechno.
Pořád považujete za utopii, že jednou ve stejném dresu vyběhnete se synem Pavlem? Jemu už je 17.
Takže je v telecích letech. Hraje za teplický dorost, v genech to má a já mu pořád opakuju: Záleží čistě na tobě, tak koukej makat a někam to dotáhneš. Venca Kadlec, který je taky ročník 92, už hraje ligu za Spartu. Fantiš zase v Příbrami.
Zamluvil jste otázku.
Víte, budu nadšený, když to Pavel dotáhne do ligy a nezáleží, jestli si my dva spolu zahrajeme. Rozhodně nechci, aby ho upřednostňovali jen proto, že se jmenuje Pavel Verbíř. Spíš naopak, jsem na něj trochu pes.
Jste si herně podobní?
To jo, taky je drobný, rychlý, štírek. Jen musí být na hřišti drzejší.
Vy jste hrál ligu až od třiadvaceti. Dotáhl byste to dál, kdyby vám na konci roku 1991 přišel povolávací rozkaz do Dukly Praha a ne do Žatce?
Možná, nevím. Dukla tehdy hrála první ligu, i když se zrovna trápila a vyměnila v té sezoně snad 40 hráčů. Kdybych dostal šanci, neměl bych co ztratit a třeba by se mi povedlo zaujmout. Kdo ví. Místo toho mě čekala vojna v Žatci a třetí liga v Teplicích. Ale nelituju ani vteřinu.
Jaký jste byl voják?
No, voják... Druhého ledna jsem vyfasoval mundúr, složil si věci do komínků a od 6. ledna už jsem bydlel tady v Teplicích. Měl jsem jen fotbal a třeba patnáctkrát měsíčně jsem se dostal domů. Jedinou vojenskou povinnost jsem měl 4. ledna, když jsem musel zazpívat mazákům. Spustil jsem Růže z Texasu od Matušky a vojna pro mě skončila.
A začala vaše obdivuhodná kariéra v jednom dresu. Trenér Plíšek o vás na podzim tvrdil, že jste teplický Giggs. Jak se vám to poslouchá?
Jo, hezké to je, díky. Ryan Giggs strávil celou kariéru v jednom klubu, ale on má s Manchesterem United jedenáct titulů, zatímco já s Teplicemi žádný.
Co vám kromě titulu chybí?
Ještě zahraniční angažmá, ale toho už se nedočkám. Na titul ještě nějaký čas mám.
kdo začal v lize dřív než verbíř(Ze současných ligových hráčů) Tomáš Lovásik (Olomouc) zdroj: ČTK |
Čtěte ve čtvrteční MF DNES
Další z velkých rozhovorů či příběhů fotbalového podzimu čtěte ve čtvrtečním vydání MF DNES.
