Zvítězil jste jak v "Křišťálové píšťalce", v níž hlasují zástupci klubů a novináři, tak v hodnocení komise rozhodčích, která pořadí nejlepších sudích sestavila veřejně vůbec poprvé. Kterých hlasů si ceníte víc?
Těch novinářských.
Oč je dnes role špičkového rozhodčího těžší než před jedenácti lety, kdy jste s pískáním v nějvyšší soutěži začínal?
Fotbal se nesmírně zrychlil, musíte být ve střehu opravdu každou vteřinu. Hráči si navíc v mnohem větší míře osvojili různé finesy nesportovního chování, z nichž nejhorší je filmování. A mnohdy je opravdu moc těžké postřehnout, jestli skutečně šlo o faul, nebo jen o šikovné simulování.
Mohl byste některé z takových výtečníků jmenovat?
Byl by to předlouhý seznam, navíc ty hlavní protagonisty všichni dobře známe. Mě jen mrzí, že o takové podvůdky se pořád snaží víc a víc mladých fotbalistů. Každý chce být rychle Nedvědem, Rosickým či Šmicrem a bláhově se domnívá, že i tyhle podpásovky z něj udělají hvězdu. Bohužel, džentlmeni typu Jozefa Chovance už skoro vymřeli. Tak raději pískám zkušenější mužstva, ve kterých je víc starších hráčů než přehnaně ambiciózních mladíků.
Na rozdíl od nedávných let musejí dbát rozhodčí mnohem víc také na fyzickou kondici. Dělá vám to ve dvaačtyřiceti problémy?
Je to čím dál těžší, ale zatím žádné problémy nemám, protože chodím pravidelně běhat. A je fakt, že požadavky na naši kondici rostou. Když jsem začínal, dělaly se fyzické testy jednou za rok, potom dvakrát a dnes už jsou čtyřikrát ročně. A zpřísňují se i limity. Například v Cooperově testu, při němž musíte za dvanáct minut uběhnout co největší vzdálenost, byl za mých začátků limit dva tisíce dvě stě metrů, zatímco dnes je to o pět set metrů víc.
A jak si v Cooperově testu vedete vy?
Před pár lety jsem dal dvě stě metů nad tři kilometry, dnes uběhnu o sto až sto padesát metrů míň. Prostě se snažím nejít pod tři kilometry.
Po kterém zápase nedávno skončeného ročníku jste měl z vlastního výkonu ten nejlepší pocit?
Asi z derby Žižkov - Slavia, které slávisti vyhráli čtyři nula. Ale pomohli mi k tomu i všichni hráči, protože si hleděli hlavně fotbalu. Na svazovém seznamu to byl zápas z kategorie rizikových, jenže potom to proběhlo v naprosté pohodě. Dopředu se samozřejmě musí počítat se vším, ale nebylo to poprvé, kdy se z původně problémového zápasu vyklubal výborný fotbal bez jakýchkoli potíží. A v takovém zápase pak vynikne i rozhodčí, zatímco v nějaké holomajzně bývá většinou ztracený.
A pískal jste naopak utkání, po němž byste se raději neviděl?
Ať přemítám jak přemítám, žádný takový zápas si nevybavuju. Což je nejspíš dobře.
Jaké nejprestižnější zápasy jste kdy řídil v domácí lize, a jaké na mezinárodní úrovni?
Doma je to samozřejmě derby Sparta - Slavia, kterých za sebou mám několik, i když v posledním ročníku na mě nevyšlo. A pak to byla další derby, ať už pražská, nebo jiná regionální. Velké zápasy bývají například souboje Olomouce s Brnem, v minulosti to byly i duely Ostravy s Opavou, nebo Brna s Drnovicemi. Velkých zápasů coby mezinárodní rozhodčí jsem moc nepískal, ale nezapomenu na souboj West Hamu United se Steauou Bukurešť v Poháru UEFA, nebo na předkolo Ligy mistrů Glasgow Rangers proti finskému FC Haka.
Proč jste se letos v zimě dobrovolně vzdal místa na listině rozhodčích FIFA?
Abych byl upřímný, uvědomil jsem si, že v téhle společnosti mi už vlak ujel. FIFA není zvědavá na starého psa, zelenou mají mladí. Jen mi přitom přišlo líto, že před osmi lety, kdy jsem na té mezinárodní listině figuroval jako perspektivní sudí, mě z ní náš svaz vyřadil...
V onom "horkém" fotbalovém létě v pětadevadesátém, kdy majitel benešovského klubu Švarc odstartoval úplatkářskou aféru, jste byl vyřazen nejen z listiny FIFA, ale také z první ligy. A s fotbalem jste chtěl skončit.
Vyřazením z prvoligové listiny bez udání důvodů jsem to odnesl já společně s Berbrem, Svatonským a Zvoničem. Teprve později, na nátlak novinářů, začalo svazové vedení říkat, že se tak stalo na základě poklesu výkonnosti. Přitom necelý měsíc předtím jsem skončil třetí v prvním ročníku ankety Křišťálová píšťalka. Takže jsem byl pořádně otrávený a v tom naštvání jsem to chtěl úplně zabalit.
Pokud jde přímo o vás, šlo nejspíš o reakci svazového vedení na to, že jste z pokusů o uplácení obvinil tehdejšího místopředsedu svazu Gottvalda a člena výkonného výboru Kubíčka. Gottvald coby drnovický šéf podle vás chtěl, abyste za úplatu zařídil výhru Drnovic v Liberci, Kubíček zase coby olomoucký manažer požadoval rovněž za úplatu výhru Olomouce v Brně. Jenže vaši výpověď před disciplinární komisí oba pánové popřeli a vy jste beze svědků ostrouhal...
No právě. Jen bych ještě rád připomněl ty zápasy. Tehdy na podzim ve čtyřiadevadesátém Liberec nad Drnovicemi vyhrál 1:0 a Brno porazilo Olomouc 2:0.
Proč jste to nakonec nezabalil?
Začal jsem o tom všem v klidu přemýšlet. Bylo mi čtyřiatřicet, všechno jsem měl jako rozhodčí před sebou. A pak jsem si taky říkal, že když skončím, přiznám tím vlastně vinu. Tak jsem to překousnul, za rok jsem byl v první lize zpátky a za další rok zpátky i na té listině FIFA. Jenže zatímco doma jsem po návratu na první scénu třikrát po sobě vyhrál Křišťálovou píšťalku, na mezinárodním poli jsem už dvouletou ztrátu nedohnal.
Co si o věkové hranici pětačtyřiceti let myslíte?
Neříkám to kvůli sobě, ale vyšší by nejspíš být měla. Vždyť o tom dokonce uvažují i ve FIFA. Vždyť by byl hřích, aby za dva roky musel končit například italský sudí Collina, světová jednička. Nebo u nás třeba Liba, který v pískání i v kondici dává na frak mnoha mladším, ale v prosinci mu bude právě těch pětačtyřicet.
Pokud se věková hranice nezvýší, máte před sebou ještě tři roky rozhodčího v domácí špičce. Čeho byste tedy ještě chtěl dosáhnout?
Zapískat si pár opravdu zajímavých zápasů. Takové derby Sparta - Slavia, ve kterém by šlo o titul, by určitě nebylo marné. A protože jsem předsedou komise rozhodčích v moravsko-slezském kraji, rád do špičky přivedl některého mladého rozhodčího z našeho regionu. Namátkou jména některých talentů, například Kotík, Pavlas, Kratochvíl. O těch bychom v budoucnu slyšet měli. A takový Matějek z Petřvaldu si už první ligu zapískal.
