Nebojím se ani Brazilců, říká Čech

Londýn - Co se vám vybaví, když se řekne Čech? Úspěch, Chelsea, mládí, tři tyče, bohatství, česká reprezentace, sebevědomí. Petr Čech se stal symbolem nové fotbalové generace. Ve třiadvaceti je hvězdou, kterou národnímu mužstvu závidí celý svět. "Čech? Ten je perfektní. Nejlepší brankář světa," řekl legendární Franz Beckenbauer, když nedávno osobně zval Česko na šampionát do Německa.

Že je Čech nejlepší, oficiálně stvrdila v půlce ledna také anketa historiků a statistiků. "Laťku mám nastavenou hodně vysoko,“ uvědomuje si eso londýnské Chelsea.

Lze vůbec stoupat výš?
Pořád je cesta vzhůru. Sám sobě chci dokázat, že jsem se nahoru nevyhrabal náhodou. Chci se tam udržet, zlepšit se, vyhrávat trofeje.

Vyberte si jen jednu ze tří možností: obhajoba titulu v anglické lize, první triumf v Lize mistrů, nebo postup do semifinále mistrovství světa?
Těžká otázka. Ale asi bych si vybral mistrovství světa. Je jednou za čtyři roky a pro Česko jednou za dvacet let. To je obrovská motivace, je to vlastně výjimečná chvíle. Liga mistrů je každou sezonu.

Nepřijde vám to kacířské zahodit dva možné tituly, které nabízím, a vybrat si semifinále mistrovství světa?
Kacířské? Vždyť ta otázka tak zněla. Když musím zvolit prioritu, říkám šampionát. Ale je jasné, že kdyby záleželo na mně, budu se prát o všechny tři šance stejně.

Takže nejdřív vyřadit Barcelonu v osmifinále Ligy mistrů, obhájit anglický titul a hurá na mistrovství?
Tak by vypadal ideál. Teda ještě si k tomu přibalit Anglický pohár. Ale když tak nad tím přemýšlím a měl bych před sebou poslední měsíce kariéry, vybral bych si titul v Lize mistrů.

Ne semifinále šampionátu?
Ne, za semifinále není žádný titul.

Uvědomujete si, že rok 2006 může být nejdůležitější ve vaší kariéře?
Může být, ale zatím žádnou trofej nedržím.

Chelsea suverénně vede anglickou ligu.
Ano, máme to báječně rozehrané, ale pořád je ve hře dost bodů. Nebudu namyšleně říkat, že už máme titul v kapse. Liga je těžká a zrádná.

Připadá mi, že soupeři už z vás mají komplex. Když už Chelsea konečně někdy ztratí body, Manchester i Liverpool zaváhají také.
Všichni pronásledovatelé jsou pod větším tlakem než my. Od začátku jsou za námi a nesmějí ztrácet. Pro nás není jedna remíza tragédií, proto se nám hraje lehčeji.

Mají z vás ostatní strach? Trenéři soupeřů vám říkají "robot".
Strach? Spíš zvláštní motivaci, aby nám ukradli body. Ta touha je žene k maximálním výkonům.

Lidé chtějí půjčit peníze

Pokud nadvláda Chelsea vydrží, stane se z vás jeden z nejúspěšnějších fotbalistů českých dějin. Chelsea vám prodloužila smlouvu do roku 2010. Co to pro vás znamená?
Především obrovskou poctu. Můj stávající kontrakt byl platný, přesto ho Chelsea chtěla vylepšit. Je to ocenění, že odvádím dobrou práci.

Zapochyboval jste o sobě během posledních dvou sezon?
To ne. Do Chelsea jsem přišel s tím, že se poperu. Všechno jsem obětoval tomu, abych byl úspěšný.

Odměnou vám je luxusní smlouva. Teď musíte dokazovat, že jste nejlepší a taky nejlépe placený.
Já si ten plat nevymyslel, tak usoudili lidé, kteří hodnotili mou práci. Žádný tlak v tom nevidím.

Ale 260 milionů ročně...
Částky, které čtu v novinách, nejsou pravdivé ani zdaleka. Ale peníze k životu patří, díky nim se cítím bezpečně, jsem zajištěný, spoustu věcí mi to ulehčí, ale prachy jsou úplně to poslední, pro co fotbal hraju.

Přesto vám budou lidé závidět.
Já ty peníze neukradl, vydělávám je prací, kterou si mohl vyzkoušet skoro každý člověk na světě. Hrát fotbal přece není nic složitého.

Už vás lidé žádají o peníze?
Co jsem v Chelsea, chodí mi dopisy, abych půjčil. Z devětadevadesáti procent jsou lživé, lidi si chtějí jednoduše vydělat, což mi přijde naprosto nemorální. Některé příběhy jsou absurdní.

Stal jste se ikonou nastupující generace. Nový sportovní kanál ČT4 na vaši tvář vsadil při své kampani.
Jsem si vědom, že jsem se v kariéře posunul do pozice hráče, který by mohl být vzorem mladým klukům. Když jsem byl malý, taky jsem potřeboval mít vzor. Koukal jsem v televizi na zápasy a chtěl jsem být jako ty hvězdy z obrazovky.

Teď jste sám jednou z nich.
Možná by opravdu chtěli někteří kluci chytat jako Petr Čech. I pro ně se budu snažit dělat to nejlepší, aby si hoši nevysnili hrdinu, který je potom zklame. Je to další odpovědnost.

Kdo byl vzorem vám?
Peter Schmeichel. Dán, který chytal v Manchesteru United. Bylo mi deset, začínal jsem chytat a představoval jsem si, že jsem Schmeichel.

Proč právě on?
Byla to osobnost, vůdce. A jak chytal. Svými zákroky dokázal rozhodnout zápas.

Které mistrovství světa jste vlastně vnímal jako první? Mexiko 1986? To vám byly čtyři roky.
Ne, až Itálii devadesát. Krásný zápas našich s Amerikou ve skupině, skvělé osmifinále s Kostarikou, hattrick Tomáše Skuhravého. Hrozně mě mrzelo, že nás pak ve čtvrtfinále s Německem vyřadila penalta. Říkal jsem si: Taková nespravedlnost!

Přemýšlel jste, že jednou si na šampionátu zahrajete taky?
Byl jsem malý, kolikrát jsem šel místo televizních přenosů raději hrát fotbal před barák, ale přesně si pamatuju, co jsem cítil, když hráli naši. To chci taky jednou dokázat! Hrát za národní tým, být na mistrovství světa. To byl vždycky můj sen.

Z Brazilců strach nemám

V červnu se dočkáte. Už nad tím přemýšlíte?
Občas. Přece jen pořád zbývají čtyři měsíce, to je strašně dlouhá doba. Předtím bych chtěl ještě pár trofejí získat. Zatím mám šampionát uložený někde vzadu v hlavě.

Posuňme se v čase: je 12. června a vás čeká premiéra se Spojenými státy.
Všichni berou Američany do počtu, ale to je chyba. Jsou silní, což dokázali třeba nedávno proti Norům, které rozstříleli 5:0. V létě jsme hráli s Chelsea proti D.C. United a měli jsme co dělat, abychom vyhráli 2:1. Takže pozor, nic nepodcenit.

Další zápas s Ghanou. Sledoval jste, jak na mistrovství Afriky zklamala?
Jenže hrála bez tří hráčů základní sestavy. Až nastoupí Michael Essien, můj spoluhráč z Chelsea, určitě budou o hodně lepší.

A nakonec Itálie.
Nevděčné mužstvo do skupiny. Nehraje sice nijak krásný fotbal, ale skoro vždycky se prokouše daleko. Turnajový tým, jeden z favoritů.

Kudy tedy vede cesta dál?
Možná přes vyrovnanost. Všechny čtyři týmy jsou si kvalitou podobné, mohli bychom toho využít. Když se vyhraje první zápas... Ne, to je daleko.

Jaké máte před turnajem přání?
Vyhrát všechny zápasy ve skupině a postoupit s plným sebevědomím do dalšího kola. Navíc bychom se reálně mohli vyhnout Brazílii.

Máte z Brazílie strach?
Jestli se chceme dostat daleko – a vy jste na začátku mluvil o semifinále – nemůžeme se zaleknout nikoho.

Jaký tedy máte před šampionátem cíl?
Už postup ze skupiny bude úspěchem.

Hlavní otázka před šampionátem: uzdraví se Koller?

Největší sportovní akce roku 2006 se blíží: za necelé čtyři měsíce začíná mistrovství světa ve fotbale. Zkusme si už nyní odpovědět na deset základních otázek.

1.Uzdraví se Koller?
Otázka, která může zásadně ovlivnit vystoupení českého výběru na šampionátu. I když se bez dvoumetrového útočníka zvládla baráž, zůstává Koller nenahraditelný. Bez něj je mužstvo slabší. Kanonýr se léčí po operaci kolena a jeho budoucnost je mlhavá. "Soutěžní zápas během jara nezvládnu,“ říká. Pokud se stihne vyléčit, nelze odhadnout, v jaké bude formě. Naposledy hrál 24. září. Dalším marodem je druhý útočný obr – Lokvenc. To je další potíž.

2. Necukne Nedvěd?
Nevyzpytatelný vůdce pomohl v baráži proti Norsku, ovšem dosud na rovinu neřekl, jestli do turnaje nezmění svůj "reprezentační" názor. Málokdo pochybuje o tom, že by si Nedvěd nechal ujít vrchol kariéry. Ale kdo ví...

3. Jaká bude nominace?
Do 15. května musí trenér Brückner oznámit třiadvacet vyvolených. Pokud budou všichni hráči z užšího výběru zdraví, nečekejte žádné překvapení. Nejméně dvacet jmen má jistotu už dnes. Těžko čekat, že během jara vyletí nová fotbalová kometa. A co Řepka, navrátilec do Sparty? Musel by mít báječnou formu, v reprezentační obraně by musela nastat kalamita a ještě by musel trenér Brückner změnit názor. Řepkovi uškodila pohrdavá slova, jeho nominace není pravděpodobná.

4. Nelže světový žebříček?
Česko se pyšní tím, že je na druhém místě v žebříčku FIFA – hned za Brazílií. Teprve světový turnaj dokáže, jestli není žebříček zavádějící.

5. Kolik fanoušků dorazí?
Při každém zápase ve skupině by mělo Česku fandit zhruba pět až šest tisíc lidí. Jenže do Německa se chystá mnohem větší invaze. Bez lístků, zkusmo. Lidé věří, že vstupenky seženou až na místě. Mají šanci? Přes zašmodrchaný objednávací systém se drtivá většina fanoušků k lístkům nedostala.

6. Co Poborského forma?
Udrží si nejzkušenější záložník reprezentační výkonnost i ve druhé lize? Ze Sparty vyhoštěný Karel Poborský bude hrát na jaře v Českých Budějovicích. Na podzim tam ožil.

7. Vydrží euforie?
Národní tým se vyhrabal z mírné krize, v níž ztratil přímý postup na šampionát. Musel se prokousat skrz ošidnou baráž. Ovšem svůj úkol zvládl a znovu zavládla euforie. Proč by neměla vydržet až do léta.

8. Koho skosí zranění?
Otázka pro jasnovidce. Málokterý tým nepoškodí před startem mistrovství světa zranění. Přejme si, ať se Čechům během jara úrazy vyhýbají. Bude to potřeba.

9. Dá se porazit Brazílie?
Předčasná otázka? Ne, souboj s úřadujícími šampiony reálně hrozí. Pokud Česko skončí ve skupině druhé a Brazílie svou skupinu vyhraje (nebo naopak), potkají se oba soupeři v osmifinále. "Jsme v pozici, že se nemusíme bát nikoho," říká záložník Vladimír Šmicer. A není sám.

10. Kolik vydělají?
Už nyní má český fotbal jistých 148 milionů korun, což jsou odměny od FIFA a sponzorů. Za každý úspěch na šampionátu do pokladny přibývají další miliony. Pokud by Češi došli až ke zlatu, dostanou celkem 550 milionů. Polovinu si rozdělí hráči a realizační tým, druhá patří svazu.