Sedmadvacetiletý stoper se minulý víkend vrátil na trávník po pětiměsíční pauze způsobené otevřenou zlomeninou lýtkové kosti.
Symbolicky nastoupil v domácím zápase s Mnichovem 1860, proti kterému se ve 25. minutě úvodního kola druhé bundesligy tak nešťastně zranil.
Odehrál jste patnáct minut. Jak jste se cítil?
Pro mě hrála každá minuta velkou roli. Jsem rád, že jsem vůbec po dlouhé době mohl zasáhnout do mistrovského utkání. Ale utvrdil jsem se, že potřebuji hodně potrénovat. Chyběla mi síla a také kondice. Po čtrnácti dnech tréninku není možné se dostat na úroveň, v jaké jsem byl před půlrokem. Trenér to chápe, za což jsem rád.
Nebál jste se chodit do skluzů?
Ne, vůbec. Už ve dvou předchozích přípravných utkáních jsem neměl na zranění ani pomyšlení vzhledem k tomu, že léčba proběhla bez komplikací. Po tréninku na umělé trávě kotník trošku cítím. Jinak je vše v pořádku.
Vážně vám s Mnichovem neproběhlo hlavou, že právě proti němu jste si přivodil ošklivou zlomeninu?
Opravdu ne. Já se na utkání těšil. Spousta lidí mi přála, abych ten zápas zvládl hlavně ve zdraví. Když mi trenér řekl, že jdu na hřiště, nepomyslel jsem na zranění.
V posledním utkání v Bielefeldu jste zůstal jen na lavičce. Cesta do základní sestavy bude těžká?
Neřekl bych, že bude zas tak těžká. Poté, co přišel nový trenér, jsme spolu v neustálém kontaktu. Na každém tréninku se mě ptá, jak noha vypadá, jestli nebolí. Mluvil se mnou o mé situaci a říkal mi, že potřebuji potrénovat a že návrat chce čas. Já to chápal. Bylo by blbé mě dát do sestavy, abych vyhořel. V Bielefeldu za stavu 3:0 potřeboval posílit ofenzivu, což se mu podařilo. Dali jsme alespoň dvě branky.
Přesto jste prohráli 2:4. Dvě branky vám vstřelil útočník Pavel Fořt, celý zápas za Arminii odehrál i Radim Kučera. Mluvili jste spolu?
Samozřejmě. S Kučou jsem tři roky působil v Olomouci a Pavla Fořta znám z národního týmu v mládežnických kategoriích. Po zápase bylo více času na povídání.
Asi jste Fořtovi nepogratuloval.
Rozhodně jsem ho nepochválil. Ale nebyl důvod nad ničím lámat hůl, protože Bielefeld byl jednoznačně lepší. Konec si zkomplikoval sám. My jsme si bohužel nezasloužili ani bod.
Bavil jste se s Kučerou o jeho budoucnosti? Prý hraje zřejmě svou poslední sezonu v Německu.
To nechci za Kuču ventilovat. I na tohle téma jsme se bavili. Zatím neví, jestli mu bude prodloužena smlouva. Jemu se v Bielefeldu líbí.
Zpátky k vám, Martine. Kdy byste měl být kondičně připraven na celý zápas?
Trénuji normálně s mančaftem a mám i tréninky navíc, abych manko dohnal. Každým týdnem se cítím líp. Zatím to na devadesát minut není, ale začátkem února bych měl být připravený, abych mohl nastoupit od začátku zápasu.
S Koblenzem jste v tabulce třetí odspodu, což by na konci sezony znamenalo baráž o záchranu. Věříte, že se jí vyhnete? Baráž je krajní nouze, kdyby se nám nepodařilo zachránit v průběhu sezony.
Jasný cíl je udržet se přímo. Šance jsou, rozdíl není až tak velký, i když osm bodů není málo. Musíme vyhrávat hlavně doma a odlepit se. Nejlépe už teď v pátek proti Fortuně Düsseldorf. Nikdo se nevzdává. Všichni věříme, že se zachráníme, i když to bude hodně těžké.
Je patrná změna k lepšímu poté, co trenéra Uwe Rapoldera nahradil Petrik Sander?
U mě se nic nezměnilo. Byl jsem v očekávání, jak se k tomu nový kouč postaví. Mohl si přivést své hráče. Zůstal asistent Uwe Koschinat, který mě znal a to zřejmě sehrálo roli. Trenér Sander se mnou komunikuje a náš vztah je dobrý.
Myslel jsem spíš, jestli výměna prospěla týmu. Sander není tolik náročný jako přísný Rapolder?
Tréninky nejsou až tak tvrdé jako za Rapoldera, ale žádnou pohodu nemáme. Sander přišel s jiným systémem, na kterém bychom měli stavět. To se potvrdilo už s Mnichovem, kdy jsme si zasloužili vyhrát. Těžko oba trenéry srovnávat.
Jak to vypadá s vaším spoluhráčem Melinhem? Najal si právníka a podle jeho vyjádření už si v Koblenzi nezahraje.
Já nevím, proč se mě na to každý ptá. Meli je momentálně zraněný. Po odchodu trenéra Rapoldera to má tady mnohem těžší, protože do středu zálohy přišli dva hráči. Jeho pozice se trošku obrátila. To je asi všechno, co k tomu mohu říct.
Netušíte, jestli s ním Sander počítá?
To vůbec nevím. Do toho se nechci pouštět. Tady i v Česku se říká spousta věcí. To jsou otázky na Meliho. Uvidíme, jak to s ním bude vypadat, až se uzdraví, což by mohlo být už tento týden. Bůh ví, jestli vůbec do nějakého zápasu zasáhne.
Na diskusních fórech mu fanoušci Koblenze vyčítali, že si víc všímá hry se svými dlouhými vlasy, než s míčem. Má u příznivců špatnou pozici?
To nejsou otázky pro mě. Samozřejmě, že to tady nebudeme mít jednoduché. Je na něm, vedení a trenérovi, jak se situace bude vyvíjet.
A jak vás vlastně přivítali fanoušci po zranění?
Velice dobře. Když jsem nastupoval, bylo slyšet skandování. Nemám tady špatné vztahy s vedením ani s fanoušky. Po pátečním zápase jdou tři hráči posedět s příznivci, což tady bývá naprosto běžné. A jedním z těch hráčů budu já. Uvidím, co se tam dozvím. Lidé, se kterými se potkávám, mi přejí hlavně žádné zranění.
Němčinu ovládáte?
Neovládám, ale komunikuji. Pokrok jsem udělal, i když je to obtížné. Nemám žádného učitele. Kdyby se zachránila druhá liga a já v Koblenzi zůstal, učitele bych potřeboval. Ale domluvím se.
Máte signály, jestli zůstanete i po sezoně, až vám vyprší hostování z Olomouce?
Prvotní bude, jestli se udrží druhá liga. Pokud ano, myslím, že šance na mé setrvání je, i přesto, že jsem byl dlouho zraněný. Zatím to neřeším.
Už se za vámi do Koblenze nastěhovala přítelkyně?
Momentálně ještě ne, protože přítelkyně studuje dvě vysoké školy v Olomouci. Zatím jsem tady sám, navíc jsem nějakou dobu pobýval na hotelu, než jsem si našel bydlení. Příští týden by měla dorazit. V pondělí zvládla poslední zkoušku, takže má chvilku pauzu, než se vrátí do svého koloběhu.
