Spatřit v minulých měsících v jeho tváři úsměv bylo skoro stejně vzácné jako narazit na vodu v poušti. Pavel Mezlík trpěl. „Člověk nevěděl, co si má myslet. Pořád se to táhlo a já jsem žil v nejistotě,“ vzpomíná fotbalista Zbrojovky.
Na mysli má poničený kotník, který jej tak dlouho držel daleko od trávníku, na němž se přitom cítí nejlépe. V zápasovém dresu se na něj vrátil až ve středu v přípravě proti Českým Budějovicím. „Konečně se zase cítím jako normální člen kádru,“ ulevil si dlouhodobý brněnský marod.
Kam zamířil míč po jeho prvním doteku? „Samozřejmě na spoluhráče,“ usmál se Mezlík. „Ale pochopitelně to není, co to bylo, než jsem se zranil. Jsem hlavně strašně rád, že trénuju, to je základ. Budu se prát a uvidí se, co bude dál.“
Odpověď na tuhle otázku jej přitom mučila víc než rok. Všechny patálie odstartovaly loni v létě v přípravném duelu v Trenčíně, kde mu do kotníku zajel soupeřův stoper. Lékaři usoudili, že šlo o těžký výron.
„Nejsem doktor, ale myslím si, že na začátku byla špatná diagnóza,“ povzdechne si 31letý ofenzivní hráč. „Pak jsem nedoléčený naskočil do zápasu a tím se to ještě zhoršilo,“ připomíná start proti Slovácku v závěru srpna.
Pomohla operace
Ten zůstal v celém minulém ročníku jeho posledním. Několikrát trenér s nadějí oznamoval očekávaný termín jeho návratu, ale datum se pokaždé odsunulo. „To bylo to nejhorší. Doktoři říkali ‚dobrý, dobrý‘, ale dobrý to nebylo. Nejvíc mi vadilo, že nemůžu hrát, ani to nijak ovlivnit,“ popisuje Mezlík.
Nakonec mu pomohla až operace, i tak se však jeho čekání krutě protáhlo. „Mohl jsem chodit akorát do posilovny, pak jsem se snažil udržovat na kole. Ale fotbal je něco úplně jiného. Chtěl jsem se co nejdřív vrátit do života, který mám rád, a to je ten fotbalový.“
Na startu současné letní přípravy se dočkal. „Začal jsem pozvolna a postupně jsem si přidával. Asi po týdnu jsem dělal úplně všechno. Doufám, že to bude lepší a lepší,“ oznamuje Mezlík, který podobně dlouhou pauzu zažil poprvé. „Táhlo se to, ale teď se cítím dobře a jsem rád, že to mám za sebou.“
Další úkol zní: dostat se do staré formy. Ta na jaře 2013 byla blyštivá. „Měl jsem období, kdy mi to šlo, a bohužel jsem dostal ránu. Ale mám vůli se vrátit,“ ujišťuje muž, na nějž Brno hodně spoléhá. „Ale musím se do toho dostat postupně, nepřijde to hned. Do ligy je ještě čtrnáct dní a nikam to netlačím. Jestli budu hned hrát, nebo začnu na lavičce, to pro mě není směrodatné.“
Mimo jiné potřebuje Mezlík pilně studovat. „Jsou věci, nad kterými musím hodně přemýšlet. Od doby, co jsem hrál, je všechno jiné, takže jsem přesně nevěděl, kde mám stát, kde se mám pohybovat, jak se napadá. Tyhle věci musím dostat do hlavy a zlepšit je.“
