Tato slova pronesl po domácí remíze 2:2 s Libercem v posledním ligovém kole. Když po slavnostním ceremoniálu přišel mezi novináře s medailí a mistrovskou kšiltovkou.
Na obou relikviích byl nápis: Slavia Praha, mistr ligy 2008/09.
Před rokem to v posledním zápase doma s Jabloncem bylo těžší?
Nevím, jestli těžší, ale každopádně dramatičtější. Kdyby Sparta tenkrát vyhrála v Liberci a my s Jabloncem prohráli, radovali by se z titulu sparťani. Ale Sparta nakonec prohrála, my udělali bod a mohli jsme slavit.
Nyní jste ale pod takovým tlakem nebyli, protože titul jste už měli v kapse od výhry na Žižkově ve 28. kole.
To je sice pravda, ale i tak jsme teď s Libercem chtěli vyhrát. Za stavu dva nula jsme měli další šance, jenže nám nevyšly závěry obou poločasů a nakonec z toho byla stejná remíza, jako před rokem s tím Jabloncem.
Když byste měl poslední dva tituly srovnat, který byl těžší?
Říká se, že vždycky je těžší triumf obhájit. Ale jak už jsem zmínil, letos byl náš titul přesvědčivější. Před rokem jsme to po trestuhodném zaváhání najednou neměli ve svých rukách. Naštěstí se to ale v samém závěru ligy otočilo v náš prospěch. Těžší to bylo určitě loni, bylo to větší drama.
Jenže letos na jaře jste zaváhali také...
Výsledkově určitě. Prohry v Olomouci, na Kladně a v Brně si za rámeček nedáme. Ale nestalo se to, co nás potkalo loni. Pořád jsme na tom bodově byli tak, že jsme se nemuseli ohlížet na ostatní výsledky, ve vlastních rukách jsme to měli pořád.
Na co v těchto chvílích, nedlouho po dekorování mistrovskými medailemi, trenér nejlepšího českého mužstva myslí?
Jak to udělat, abychom obstáli v kvalifikaci Ligy mistrů a po dvou letech si tuhle soutěž zahráli zase.
Jaký moment z právě skončeného ligového ročníku považujete za nejdůležitější?
Asi podzimní derby na Spartě. Ten říjnový zápas byl dost možná klíčový pro celou ligu. Jasným vítězstvím jsme všem ukázali, kdo je a kdo by měl dál být v lize pánem.
Takže tohle derby bylo zároveň momentem asi i nejpříjemnějším.
No, vyhrát čtyři jedna na Spartě, to každopádně příjemné je.
A co ty nepříjemné zážitky?
Jak už jsem připomínal, ty zápasy v Olomouci, na Kladně a v Brně. Prohrát venku třikrát za sebou, to nic příjemného nebylo.
Ze slávistického zákulisí pronikla informace, že v právě skončeném soutěžním ročníku jste některé kritické situace řešil v kabině citlivě než před rokem. Co je na tom pravdy?
Bylo by pro trenéra docela smutné, kdyby se z chyb nedokázal poučit.
První známou posilou je třiatřicetiletý útočník Stanislav Vlček, který se do Slavie vrací po půldruhém roce stráveném v Anderlechtu. Co byste k němu řekl.
Věřím, že Standa nám hodně pomůže, ať už v lize nebo v kvalifikaci Ligy mistrů. Je o půldruhého roku zkušenější a při svém věku je pořád znamenitě rychlostně vybavený.
Teď, když vám na krku visí mistrovská medaile a liga je minulostí, se nelze znovu nezeptat na vaše případné angažmá u národního mužstva, o čemž se v minulých týdnech často spekulovalo.
Kdyby to byl model ve spojení s mou trenérskou prací ve Slavii, tak bych se mu nebránil. V žádném případě by to ale nemohlo být na úkor Slavie. O takovém modelu něco vím, ale nerad bych o něm teď mluvil.
Souvisí ten model s návratem trenéra Ivana Haška z Emirátů?
Já bych si ten model sám nevymyslel.
Na lavičce Slavie vás tedy fotbaloví fanoušci na podzim uvidí opět?
To každopádně.
Po Františkovi Veselém jste v červenobílém dresu odehrál druhý nejvyšší počet ligových zápasů. On jich má na kontě 404, vy 246. Jenže právě vy jste k téhle bilanci přidal coby trenér dva tituly. Po nezapomenutelném Josefu Bicanovi a dnes pětašedesátiletém Veselém začínáte být pomalu ale jistě další slávistickou legendou.
Já se v téhle pozici nevidím. Ale na druhou stranu, když se za svou slávistickou hráčskou a trenérskou kariérou ohlédnu...
