A teď se uzdravujete a vzdáte reprezentaci. Kdy jste se vnitřně rozhodl?
V únoru, když jel nároďák na Kypr. Bral jsem to jako test, jestli mi něco bude chybět. A najednou jsem zjistil, že mi nic nechybělo. Tři dny jsem byl v klidu s rodinou, beze spěchu a stresů. Na mém rozhodnutí skončit se asi nic nezmění.
Těžko. Prostě nic.
Nepřeháníte? Určitě máte nějaká pro a proti ještě někdy hrát za národní mužstvo.
Skoro samá proti. Děti mi rostou a proklouzávají mezi prsty. Chci s nimi být víc. A také se potřebuji soustředit na Liverpool, každý rok v něm hrajeme na čtyřech frontách ligu, dva poháry v Anglii a ještě Ligu mistrů. Potřebuji si někdy odpočinout, ubrat z cestování, ze kterého mám dvě těžká zranění.
Jaká?
Před osmi lety jsem měl složitou operaci kolena. Vůbec se nevědělo, jestli budu hrát fotbal. Byli jsme na soustředění v Německu se Slavií a já pak v jednom zátahu hrál proti Bayernu za nároďák. Všichni byli po zápase urvaní a já si pak doma zničil koleno. Doktor k tomu měl jasné vysvětlení, šlo o únavové zranění. A loni v srpnu se něco podobného opakovalo po zápase s Koreou.
Na tenhle zápas jste prý vůbec nechtěl přijet, ale přesvědčil vás trenér Chovanec.
Ano, dohodli jsme se a já si to potom pořád vyčítal. Po zápase jsem se trmácel autobusem, v šest ráno vstával, rychle letěl do Anglie, protože ve dvě už byl trénink. A na něm bink, koleno znova nevydrželo.
Co vás tehdy napadlo?
Chytl mě obrovský vztek. Ale je to pryč. Teď se ve fotbale musím soustředit na jednu věc, na Liverpool.
A skončit s reprezentací. Nemáte obavy, že to veřejnost nepochopí?
Snad jsem pro mužstvo udělal už dost. Chápu, že lidi mají právo na svoje názory, jenže tohle je můj život. Nepojedu do nároďáku, abych se tam netěšil, kousal se, překonával nechuť. Teď mám opravdu jiné priority, rodinu a Liverpool. A pak je ještě třetí důvod. Do nároďáku jsem se vždycky moc těšil, byla v něm legrace. Ale poslední dobou se mnohé vytratilo. Vím to, i když jsem hodně zápasů vynechal pro zranění. Už z těch srazů nemám dobrý pocit, nelákají mě. A když člověka něco netáhne dopředu, tak to není dobré.
Co se z mužstva vytratilo?
Odešlo pár starších kluků a přišli noví, se kterými se neznám. Odcizili jsme se. Atmosféra je jiná než dřív.
Ale vždyť ze starších hráčů odešel od Eura 2000 jen kapitán Němec. Bez něho to nešlo?
Jirka nebyl největší hvězda, nemluvil pro média, ale pokud něco prohlásil v kabině, mělo to smysl. Nikdo neměl takovou váhu jako on.
A co jeho nástupce Nedvěd?
Ani on.
Takže špatně zvolený kapitán?
Já neuznávám, když si sami hráči zvolí kapitána. Spousta kluků má jiný názor, ale nahlas to nikdo neřekne. Nejsme zvyklí stoupnout si v kabině a říct před všemi, že se mi někdo nelíbí. Ani já bych to nedokázal. Mně se líbí systém, jaký máme v Liverpoolu. Trenér přiběhl do kabiny, jmenoval kapitána, jeho zástupce, a hotovo, konec. Všichni to respektovali, nazdar.
Takže když byl podruhé kapitánem zvolen Nedvěd?
Byla to chyba. Proč se navázalo na starou éru? Klobouk dolů před Pavlem jako fotbalistou, hraje za Juventus, v Itálii ho uctívají. Jenže kvalifikace na mistrovství světa se nepovedla a ani on ji nezvládl. Začíná se odznova, tak měl být i nový kapitán. Já favorizoval Poborského nebo Šmicra, mají přes padesát zápasů v nároďáku, každý je respektuje. Šmicer výborně vystupuje pro média.
Ještě jste nevysvětlil, v čem se tým za poslední dva tři roky změnil.
Nenašel se nikdo, kdo by kluky usměrnil a řekl, pánové, dost. Každý si dělal, co chtěl. Hrála se kvalifikace a my do ní šli jako do přáteláku.
A to bylo kdy?
No, těch zápasů byla spousta. Mělo na tom vinu vedení i my, protože jsme volné ruky zneužili.
Protože se trenér Chovanec držel hesla Známe se a důvěřujeme si? Chyboval?
Nelíbí se mi jednostranné názory. Teď se vše hází na Chovance, ale když se minule postoupilo na Euro beze ztráty bodu, každý ho vynášel do nebes. I my jsme si mysleli, že šlapeme dobrou cestou. Bohužel nikdo neprověřil naši odolnost, jak tým rozhodí zranění, karty a jiné věci.
Co si myslíte o současném vedení fotbalového svazu? Také vám připadá jaksi loutkové jako spoluhráči Řepkovi?
Předsedou je Obst, u něho stojí Vacek a další. Možná i tihle lidé jsou důvodem, proč nechci znovu do nároďáku. Možná to vyzní blbě, ale za tyhle lidi bych na hřišti krev neplival.
To zní tvrdě. Čím se vám nezamlouvají?
Neznám je dobře, jen se mi nezdají jako lidé na pravém místě. Počítal jsem například, že reprezentačním trenérem jmenují Jarabinského, kterého respektuji. Znám ho ještě ze Slavie, dokáže zamávat s jakýmkoliv hráčem, jména ho nezajímají. Ale ten se jim nelíbil, protože by si všechno dělal podle svého a neviděli by mu do karet.
Jakou máte představu o budoucnosti? Spojíte ji s Liverpoolem, nebo chystáte ještě jeden velký přestup?
Není pomalu větší klub než Liverpool. Tak pět jich napočítám: Manchester, Juventus, AC Milán, Real a Barcelona. Nikdo další. Chci ještě čtyři roky hrát velký fotbal a nejraději tady v Liverpoolu. Smlouva mi končí za rok v létě, rád ji prodloužím. Teď se léčím po malé operaci, měl jsem problémy s třísly. V týdnu si možná poprvé po měsíci zahraju, alespoň za rezervu.
A co jednou, až skončíte úplně?
Zůstanu u fotbalu. Rád bych dělal ve firmě mého manažera pana Pasky. Ale nechci sedět od osmi do pěti v kanceláři a ťukat do počítače. Mám rád děti, chci pozorovat třináctileté kluky a přivést je k velkému fotbalu.
19. března 2002 1:00
