Když tam zastaví jeho vyleštěný Jeep Cherokee, srotí se davy. Auto pozná snad každý, neznalému pomůže nápis na dveřích Jay-Jay 10. Všichni totiž Okochovi říkají Jay-Jay, přezdívka se vryla i do fotbalových knih a oficiálních programů. V sedmnácti odjel na výlet do Německa a už se nevrátil. Trénoval v Neunkirchenu a v roce 1992 nastartoval kariéru ve Frankfurtu. V 90 zápasech ligy se zaskvěl brilantními sóly i nádhernými střelami; jedna z nich se stala Gólem roku 1993.
Je to záhadný záložník světové třídy. Jednou lehkonohý, skoro jako tanečník s míčem. Od boha má nadání pro driblink a kličkování, občas dělá až pohyby, při nichž si říkáte, že si snad musí zlomit nohy. K tomu dokáže tvrdě vypálit.
Jenže jindy se po pěti minutách pozná, jak moc Okochu zápas nudí. Ztratí koncentraci, nemá zájem.Po dvou náramných sezonách v tureckém klubu Fenerbahce, kdy mu Turci nabídli i občanství, najednou prohlásil, že se cítí nešťastný a zdrcený, že chce kvůli kariéře odejít. Byl vyslyšen a stal nejdražším fotbalistou Afriky. Paříž St. Germain zaplatil přes půl miliardy korun.
A jak se v novém prostředí představil Okocha? Řekl, že letí na reprezentační utkání proti Burkině Faso, ale nedorazil tam. Nebyl na hřišti, na lavičce ani na stadionu. Prý nestihl letadlo. "Nic než výmluva," křičeli v klubu. Jak typické. "Mám rád zábavu, bez toho bych nemohl žít," říká Okocha.
Stává se, že v rodném městě klidně zaplatí útratu za celou hospodu. Hledá společnost, chodí po diskotékách, ale tolerují mu to. Nigérie ještě neoznámila nominaci, ale Okocha má být kapitánem. Přes novináře slibuje: "Až budeme 2. června hrát proti Argentině první zápas, všichni nás budou muset vzít vážně."
