Záloha jakoby neexistovala. Kouč Jablonce Palička přitom po zápase upozornil na fakt, že zlínský celek má řadu hráčů téměř basketbalových postav. "Naši hráči jsou pod tlakem, pak si méně věří, tak to vyřeší nakopnutým balonem. Ale ne proto, že bychom chtěli, aby Šenkeřík vyhrál hlavičkový souboj třeba s o hlavu vyšším Koubským," vysvětluje Vlastimil Palička.
"Cílem je, abychom získali odražený míč a pak dokázali z těch situací jeden na jednoho, už po zemi, ve finální části obejít obránce. Třeba v úvodní půli tam bylo několik situací, kdy se zlínští hráči, jak se říká kopali za uši, a my jsme z toho měli několik nadějných možností. A bylo to po nakopnutém balonu dopředu. Navíc ta penalta v závěru vznikla také po nakopnutém balonu," poukazuje Palička.
Kombinace na úzkém jabloneckém hřišti, navíc na nerovném terénu, jsou podle trenéra riskantní. "Máme o čtyři metry užší hřiště než má být. To znamená, že toho místa tam není tolik. A kombinovat složitě před vlastní bránou? To by bylo dalších šest brejků, jaký předvedl Zlín v prvním poločase," tvrdí.
"Já si proto nemyslím, že nakopávané míče k fotbalu nepatří. Navíc v dnešních systémech, a Zlín k těm mužstvům patří, kdy se hráči orientují v aktivním bránění na balon. Soupeři nemají na nic čas ani prostor, a tak každá ztráta při složité kombinaci přes celé hřiště je pak hrozbou. Vzpomeňme si na naše zápasy doma s Libercem, se Spartou, s Ostravou, kdy nás z následných protiútoků tyto týmy trestaly. Přenášení hry vzduchem je proto i předcházení těmto problémům."
Ale co divák? Takový fotbal se mu těžko může zamlouvat. "Samozřejmě, i já slyším některé hlasy z tribuny, ale je třeba tohle všechno, co jsem řekl, brát v úvahu. To se nedá nic dělat. I soupeř nakopl spoustu míčů a řešil situace tím, že hráč odkopne míč tak, jak je natočený, dopředu. Protože fotbalista prostě nemá v takových zápasech většinou čas na to, aby si míč zpracoval a podíval se a přihrál. To bylo možná před patnácti lety," obhajuje Vlastimil Palička.
