"Ne, tím se netrápím. Je pro mě ctí, že tu můžu být. Ta atmosféra vás pohltí."
Při tréninku se potí, před zápasy navlékne rukavice, rozhýbe se a pak rozcvičuje kolegu Čecha. Před Německem zase Blažka.
A nakonec si sedne mezi náhradníky, včera před čtvrtfinále už počtvrté. "S pozicí trojky jsem přijel, jsem s ní smířený. Každý ví, jaká je jeho role v mužstvu. Abych se do branky dostal, musela by se stát spousta nepředvídatelných okolností. A to ani nebudu domýšlet, co by to muselo být. Zranění, tresty. Ne, to nechci."
V národním týmu je to mezi tyčemi jasně rozvržené.
První volba = Petr Čech.
Náhradník = Jaromír Blažek.
Ten, který jim kryje záda = Antonín Kinský.
Devětadvacetiletý pohodář si užívá měsíčního turnaje. Vždyť jen účast na něm je jeho největším úspěchem v kariéře. "Vedle ligového titulu s Libercem," dodá Kinský.
Před dvěma lety byl jednou z libereckých hvězd, jistota v brance.
Zachytal si i čtvrtfinále Poháru UEFA, jenže další sezona se nepovedla.
V zimě odešel do Ruska, zmizel v Saturnu Ramenskoje. A trápil se. Několik měsíců vůbec nechytal, přestal dostávat pozvánky na reprezentační srazy, na místo trojky se tlačil Martin Vaniak, olomoucký brankář s čarovnými reflexy.
"Ne, pojede Tonda. Je to komplexní gólman. Ale kdyby nezačal v posledních týdnech chytat, nejel by," řekl trenér Karel Brückner.
"Měl jsem štěstí," přizná Kinský.
V národním dresu zatím nastoupil jen pětkrát, jeho konkurenti jsou lepší. "Vím to. Nevadí mi, že jsem náhradník. Vztekal bych se v klubu, tady ne. Reprezentace je čest."
Co bude Kinský dělat po Euru? Co by, vrátí se do branky.
Ruská liga, která se hraje netradičním systémem jaro - podzim, začíná už 3. července, tedy den před finále šampionát
