"Tomáš právě začal individuální kondiční přípravu na hřišti," oznámil včera hráčův manažer Pavel Paska.
Zatímco Arsenal bojoval v Cardiffu o postup do 5. kola Anglického poháru, Rosický se sám potil v Londýně. A znovu se ukázalo, jak mužstvu výrazně chybí kreativita a nápady českého záložníka. Velký favorit se na hřišti druholigového soupeře trápil, pouze remizoval 0:0 a souboj se bude 3. února opakovat.
Ani u toho Rosický nebude, jeho návrat k zápasům potrvá mnohem déle, přesto z Londýna o víkendu přiletěla nadějná zpráva.
Strohá manažerova informace je slušný pokrok, protože příprava na hřišti znamená přiblížení se k návratu. Pokud nenastanou potíže, brzy by se Rosický mohl připojit k mužstvu. A za dva měsíce by mohl začít nastupovat v zápasech. Alespoň tak zní nejpříznivější odhady.
Vězte, že dnes je to přesně rok, kdy jeden z nejlepších českých fotbalistů nastoupil naposledy.
Tehdy Rosický odehrál proti Newcastlu osm minut, pak musel se štiplavou bolestí pod kolenem vystřídat.
Od té doby byl na dvou operacích, při letním mistrovství Evropy kulhal o berlích a fotbal celou dobu sleduje jen v televizi nebo z tribuny.
ROK! Nesmírně dlouhá doba, pro vrcholového sportovce nezřídka až fatální. Však se také od podzimu spekuluje, že Rosickému hrozí předčasný konec kariéry. Vinou pokažené operace se to stalo už jeho staršímu bratrovi Jiřímu.
"Rok pauzy je vražedná doba. Jako by teď začínal úplně od nuly. Svalstvo ochablo, návyky se ztratily," shodují se lékaři.
V odhadech se však liší.
"Pokud se Rosický vrátí do bývalé formy, bude to z mého pohledu velký zázrak," tvrdí ostravský ortoped Jaroslav Husták.
"To zranění ho srazilo na dno, ale nemělo by ho úplně ochromit. Návrat vidím tak 50 na 50," oponuje Josef Maurer, jenž se na operace kolen specializuje. Optimističtější prognózy od českých lékařů neuslyšíte.
Už jen proto, že neznají přesnou diagnózu zranění. O Rosického léčbě totiž může informovat pouze Arsenal, což se děje velmi zřídka.
První operace podkolenní šlachy podle všeho nebyla úspěšná, proto v listopadu následoval další zákrok. Pokud se o léčení chcete dozvědět víc, máte smůlu. Ani Rosického nejbližší o tom nesmějí mluvit.
Jisté je, že výjimečný záložník přišel už o 66 zápasů! Například reprezentace bez svého kapitána vyhrála jen pět z dvanácti duelů, což je velmi šedivá bilance.
Proto se návrat vůdce stále očekává s tak obrovským napětím. Je však téměř jisté, že kvalifikační dvojzápas na přelomu března a dubna ve Slovinsku a doma se Slovenskem nestihne.
Současný návrat na hřiště je teprve prvním krokem. Podle lékařů v sobě pochopitelně skrývá spoustu rizik, protože Rosického křehké tělo si po ročním výpadku odvyklo vysokému zatížení. Hrozí problémy s úpony, svalová nerovnováha či přetížení.
Pokud půjde všechno bez problémů, Arsenal věří, že Rosického fotbalové nápady použije ještě v této sezoně. Věříte tomu taky?
Lékař Maurer: Návrat ho bude hodně bolet
Pokud bude hlava chtít, tělo to dokáže. Snad. Takový vzkaz posílá vyhlášený ortoped Josef Maurer do Londýna k Tomáši Rosickému. "Po tak dlouhé pauze začíná vlastně od nuly, přesto vidím jeho návrat padesát na padesát," říká Maurer.
Jiní ortopedi tvrdí, že by to byl zázrak, kdyby se Rosický ještě vrátil do dřívější formy. Já ne. Tomáš neprodělal zranění, které by ho mělo ochromit. Neměl by z něj mít v sobě žádný psychický blok, protože mu nikdo ve skluzu nepřerazil nohu, nikdo mu nerozbil hlavu. Přesto prodělal zranění, které ho svou délkou srazilo na dno. A ze dna se teď bude hrabat nahoru.
Vsadil byste si, že se nahoru vyhrabe?
Nevsadil, ale přál bych mu to. Fotbal nezapomněl, v tom je geniální, teď musí zvládnout to martyrium.
Co přesně máte na mysli?
Musí přesvědčit hlavu, protože ho to bude strašně bolet. Vrcholový sportovec ztratí fyzickou formu během dvouměsíčního zranění, a on stál rok! Tělo poztrácelo nervosvalové spoje, návyky, stereotypy, výbušnost. Až bude konečně úplně fit, ta cesta zpátky může trvat třeba půl roku. Ale vyjít může.
Kdekdo by dodal: avšak nemusí...
Ano, nemusí. Negativ je při návratu spousta. Svalová disbalance, přetížení. Ted už není místo na chybu. Pokud se chyba udělá, problémy se násobí, úponové bolesti, svalová zranění, tkáň je náchylnější k porušení. Já vždycky tvrdil, že Tomáš je příliš křehký, teď se ukáže, jaký je bojovník. Armstrong se vrátil po rakovině varlat, šlo mu o život, a stal se z něj cyklistický šampion.
Sám říká, že ho to psychicky posílilo. Porazil smrt.
I Tomáše to může posílit, ale to jsou okolnosti, do kterých ani lékař nevidí. Pokud si sám řekne, že nic horšího už ho potkat nemůže, je to dobrá zpráva. Jenže pokud strach nepřekoná, bude to další velké minus. Začít od nuly, to chce vážně mimořádnou morálku a vůli. Proto opakuju: je to padesát na padesát.
Co by mělo být Rosického hlavní plus?
Rozhodně věk. Kdyby měl po třicítce a jeho fotbalový potenciál byl vyčerpaný, spíš bych se přiklonil k tomu, že už bude líný podstupovat takové martyrium. Stát se něco takového třeba Pavlu Nedvědovi, pochopil bych, kdyby řekl konec.
Rosickému bude v říjnu 29. Když půjde všechno ideálně, kdy myslíte, že by se mohl vrátit do velkého fotbalu?
Nevím, nechci střílet od boku. Vždyť kromě pár zasvěcených nikdo nezná přesnou diagnózu. Ani se přesně neví, v jaké fázi je jeho rehabilitace. Můžu se jen domnívat, že se první operace nepovedla. Celé je to vlastně divné, Tomáš je naše národní stříbro amy o něm nic nevíme.
Divíte se, že Arsenal mlčí?
A jak. Být to normální situace, tak se nic netutlá. Snad kdyby šlo o venerickou chorobu, o intimitu pacienta. Když je nemocný pan prezident, vydává se stanovisko každý den. A tady se mlžilo. Nebo mlčelo. Embargo jen zvyšovalo pochybnosti. Každý by přece pochopil, kdyby lékaři přiznali nějakou chybu, vždyť ani ten nejlepší doktor na světě nemá stoprocentní úspěšnost. Víte, kdyby se všechno povedlo, tak Rosický už dávno hrál, tím jsem si jistý.
|
Jak šla léta Rosického kariéry?
Listopad 1999
A zrodila se hvězda. Devatenáctiletý plachý hoch šéfuje Spartě. S výjimečnou lehkostí kličkuje, drze proniká, přihrává do šancí. A ty jeho šajtle! Vyniká i v Lize mistrů a říkají mu Rosa. "Je to báječný hráč, jen by měl trochu zesílit," utrousí trenér Arsene Wenger z Arsenalu. Se Spartou stihl mladík získat tři tituly.
Únor 2000
Premiéra v reprezentaci, v níž zatím zvládl 68 zápasů a vstřelil 19 gólů. Stal se kapitánem. Naposledy však hrál předloni v listopadu. Kdy nastoupí zase? Leden 2001 Už patří Dortmundu. Přestupní částka? Půl miliardy korun. Žádný jiný hráč v historii české ligy tolik nestál.
Květen 2002
Skvělou technikou očaroval Německo, fanoušci mu říkají Malý Mozart. Dortmund se stává mistrem Německa, ve finále Poháru UEFA však prohrává s Feyenoordem Rotterdam. "Žiju si nádherný sen," říká Rosický.
Srpen 2004
Dortmund uvadá, krvácí finančně, ztrácí klíčové hráče. Rosického, kterého chtějí do Realu, Atlétika, Interu Milán, Juventusu a dalších velkých klubů, však drží dlouhá smlouva. Na hřišti ho navíc srážejí neustálé trable se svaly. Ještě k tomu si v únoru 2004 zlomil loketní i vřetenní kost a musel na operaci.
Květen 2006
Vysvobození. Rosický potají opouští soustředění národního týmu před mistrovstvím světa a za 300 milionů korun přestupuje do Arsenalu. Trenér Wenger nezapomněl... "Nejlepší léta mám před sebou," slibuje mu česká hvězda.
Listopad 2007
První sezona v Anglii na rozkoukání, bude druhá životní? Až na pár obvyklých problémů se svaly se to klidně může povést.
Rosický zesílil, střílí důležité góly, je klíčovým mužem Arsenalu. "Je jako tank," píšou o něm v Anglii.
Leden 2008
Docela obyčejný souboj se soupeřem z Fulhamu, rána kolíkem do kolena... A konec! Už je to rok, kdy hrál Rosický naposledy.
Leden 2009
Kdy čekání skončí?
|
Zranění a trpký konec, to byl před lety osud Kučery
Podobnost je sice čistě náhodná, přesto udeří do očí. O obou hráčích se mluvilo jako o obrovských, ne-li největších talentech českého fotbalu, oba kvůli zranění minul šampionát.
Zatímco však příběh Rudolfa Kučery už má svůj nedobrý konec, Tomáš Rosický doufá ve světlou budoucnost.
Jako nejde v Paříži přehlédnout Eiffelovku, nešlo zkraje 60. let minulého století přehlédnout ve fotbale Kučeru. "Talent od pánaboha. Technicky dokonalý, před brankou klidný, často až drzý. Kdyby mu bylo dvacet v současné době, určitě by se o něj zajímaly Barcelona, Milán i Manchester," napsal o útočníkovi ve své vzpomínkové knize jeho spoluhráč z Dukly a později novinář Ivo Urban.
Když Kučera coby mladíček přišel na první trénink prvoligového Zlína, kde začínal před angažmá v Dukle, kouč Jaroslav Kulich mu postavil míč na hranici šestnáctky.
"Ukaž, co umíš," nařídil mu. "Střel to do tyče!" Stalo se. "Teď levou nohou!" A do uší užaslého trenéra opět zaduněl úder balonu o tyč...
Mnohem víc než tyče Kučera trefoval prostor mezi nimi. V roce 1961 byl kanonýrem ligy, v témže roce dal nejvíc gólů i na turnaji v New Yorku, kde Dukla senzačně zvítězila.
Stříbrná medaile z mistrovství světa 1962 mu unikla kvůli zraněnému kolenu, to nejhorší na něj však čekalo o rok později: při pohárovém utkání s Górnikem Zabrze ho zasáhl polský obránce Oslizslo loktem do spánku a teprve třiadvacetiletý Kučera dopadl bezvládně a nekontrolovaně na trávník.
Prodělal těžký otřes mozku a v důsledku toho i nenapravitelný otřes kariéry.
Ta se přes pokusy o návrat uzavřela, neboť fotbalové kouzlo bylo pryč. Tohle snad Rosického nepotká. A i kdyby ano, těžko se bude jako jeho předchůdce živit coby taxikář či správce tenisových kurtů.
(fis)
|
