"Ale musím to spolknout. V Příbrami nejsou zvyklí na vysokého útočníka, který toho tolik nenaběhá. Jinde mě měli víc rádi," vzpomíná na Blšany, kde dřív hrál.
Stačí, aby pokazil jednu přihrávku, a ihned pobouří fanoušky. Jako v sobotu. A když v 63. minutě stál sám před brněnským gólmanem, místo snadné kličky se mu míč zamotal mezi nohama.
Nikdo v tu chvíli netušil, že do dvou minut vstřelí dva góly. Téměř k neuvěření! "Vždyť byly ušmudlané," shazuje sebe Žemlík. "Při prvním mi Otepka dal krásný míč před branku, u druhého gólman zbytečně vyskočil. Myslel, že ho budu přehazovat. Stačilo střílet do prázdné."
Žemlíkův účet sezony 2003/04 se tím uzavřel na šesti gólech. Není vůbec spokojen. "Je to málo, útočník musí střílet líp," zlobí se. Také jeho otec Petr Žemlík, bývalý ligový trenér, s ním prý není spokojen. "Táta je velký kritik, pořád mi něco vytýká. Po zápase se mu radši dva tři dny vyhýbám."
Zato příbramský kouč František Kopač svého útočníka chrání. Na Žemlíka hodně spoléhá. Po odchodu Zavadila nemá nikoho, kdo by tvořil hru. A tak pro jarní část ligy změnil taktiku: mužstvo se snaží nakopávat míče dopředu na vysokého Žemlíka.
"Lidi mu neprávem nadávají," tvrdí Kopač. "Málokdo si všímá, že při zápasech venku, když jsme pod tlakem, tak Žemlík pomáhá obraně a odvrací devadesát procent míčů.!
Žemlík má v Příbrami smlouvu ještě na dva roky. Odcházet by neměl, v městě se narodil, má k němu vztah.
