Rozhodčí je jako v roji sršňů. Hráči na něj útočí. Vědí, že potřebují využít váhání Filípka, který se jde poradit s asistentem Petříkem. "A proč to dělal? Stál pět metrů od souboje, musel všechno vidět," diví se i sparťanský kapitán Jiří Novotný.
Penalta! Petřík ji potvrdil. Hádanice pokračují. Teď jsou rozzuřeni sparťané. Trenér Ivan Hašek vyráží na dalekou cestu z lavičky za Petříkem. "Péruje" ho, co si to rozhodčí dovolil.
Proč Hašek opustil lavičku? "Rozhodčí ukázal čtyři minuty nastavení a běžela už šestá. Já myslel, že je konec zápasu," vymlouvá se ze svého hříchu jako nejnaivnější kluk.
Kdo by na tohle skočil? Ale vše předvádí po zápase dojemně a s pokorou. "Omlouvám se, to jsem neměl, ani zakopnout ten míč jsem neměl," sám se přiznává k dalšímu zkratu.
K penaltě se chystá Daniel Šmejkal. V tu chvíli je už všelicos mimo fotbalové řády. Trenér Hašek třeba kráčí do kabin, cestu si zkracuje přes hřiště. Šmejkal pálí a... břevno.
"Terén byl rozmlácený, nechtěl jsem střílet při zemi," vysvětluje. Konec snu o vítězství, konec zápasu. Okamžitě po penaltě.
Vzduchem létají nadávky. Rozhodčí dělají, že nic neslyší. Raději. "Tři nejhorší na hřišti byli určitě rozhodčí," tvrdí po pár minutách trenér Hašek už s chladnější hlavou.
V domácí kabině je přes nevydařený závěr veselo, na Šmejkala z legrace všichni pokřikují vrahu. Směje se, jako by se nic nedělo.
"V lize a v nároďáku jsem penalt kopal už spoustu, ale tuhle první jsem nedal." Drama končí remízou, ačkoliv vyhrát mohla šťastnější Příbram i lepší Sparta. Každého napadá, že pro utišení "války" z poslední minuty je dělba bodů nejlepší.
