Zkušený sportovní obchodník Vacek po svém zvolení do českého fotbalového vedení odstoupil z funkce šéfa marketingové firmy STES, která je dceřinou společností Českomoravského fotbalového svazu. Zůstal ředitelem prosperující firmy Pragosport. Jak sám říká, v nové funkci stále víc proniká do "obecných denních fotbalových problémů".
Do jaké míry se ve funkci svazového místopředsedy mění váš pohled na fotbal?
Dřív jsem přicházel do styku hlavně s obchodními záležitostmi, teď jsem víc vtahován do běžného života jednotlivých klubů. Samozřejmě je dobré a užitečné poznávat fotbal i zevnitř a nedívat se jen na povrch, který se leckdy dá falešně nablýskat.
Lze však říci, že se na fotbal stále díváte převážně očima ekonoma a byznysmana?
V podstatě ano, je to přece moje profese.
Co tedy soudíte o současném ekonomice v českém fotbale?
Ekonomika ve fotbale je dnes dána úrovní ekonomiky ve státě. Takže, nikdo si nemůže moc vyskakovat. Je dobře, že se to srovnalo, protože ještě nedávno byl fotbal ekonomicky výš než celá společnost. Bylo to tím, že se pokaždé našel někdo, kdo se do fotbalu zbláznil a prostřednictvím nějakého klubu potom sebe a leckdy i ten klub zničil. Nemohlo to fungovat ať už šlo o dobré úmysly, snílky, či spekulanty, kteří na fotbale chtěli vydělat, nebo se alespoň zviditelnit. Toto období už má snad český fotbal za sebou.
Ještě abyste začal mluvit o radostných a světlých zítřcích.
Takhle bych to nezlehčoval. Ale pozitivně naladěn jsem. Optimismus mi totiž dodává fakt, že se struktura majitelů klubů výrazně zkvalitňuje. Logicky muselo dojít k tomu, že v čele klubů už nejsou lidé, kteří rozumí jen a jen fotbalu. Ale jde o lidi, kteří jsou také zdatnými ekonomy a obchodníky. V tomhle směru bych dal za příklad vedení Liberce, Teplic, Sparty a Olomouce.
Zmínil jste Spartu, která se letos neprobojovala do Ligy mistrů, a přišla tak minimálně o sto milionů korun. A teď na zimu chystá alespoň jeden velký hráčský prodej.
Sparta v českých poměrech, to je hra o několik poschodí výš, než jsou ostatní kluby. Přesto se její vedení nespoléhalo jen na tu Ligu mistrů, ale mělo připravené alternativní řešení. To, že Letná chystá prodej nějaké své hvězdy, souvisí s dalšími plány klubu, ale jistě to není otázka klubového bytí a nebytí.
Výraz radostné zítřky jste odmítl. Řekněte tedy, jak u českého klubového fotbalu nahlížíte na jeho nejbližší budoucnost?
Z tohoto pohledu musím svůj optimismus poněkud korigovat. Za velkou finanční brzdu našich klubů považuju rozhodnutí FIFA a tím pádem všech mezinárodních fotbalových federací, tedy i UEFA, o takzvaných přestupových oknech. Totiž, že lze přestupovat jen ve dvou omezených termínech, v červenci a srpnu a poté v lednu. A na tuhle normu, kterou přijal celý svět, už český fotbal doplácí. Aniž si to ještě pořádně uvědomujeme.
Může tuto svou teorii objasnit?
Pokud jde o fotbal, jsme typickou exportní zemí. A peníze za přestupy našich hráčů do zahraničí pak prostřednictvím domácích přestupů postupně propadávají až do malých klubů a tak vlastně přispívají k jejich životaschopnosti. Háček je v tom, že tyhle peníze do našeho fotbalu přicházely během celého roku, protože zahraniční kluby od těch našich nakupovaly pod tlakem aktuální potřeby. Už se třeba nemůže opakovat případ bývalého sparťana Fukala. Tehdy před dvěma roky si Hamburk prostě usmyslel, že potřebuje právě Fukala, dlouho se nerozmýšlel a vysázel za něj pět a tři čtvrtě milionu marek. Jenže tahle překotnost teď odpadne, bude se muset čekat na leden, nebo na dva letní měsíce.
Takže tučná suma přijde později...
Právě, že nepřijde. Až na výjimky se totiž naši fotbalisté vyznačují značnou kolísavostí formy. Hráč, který bude zářit třeba v říjnu nebo v dubnu, už nemusí zářit o měsíc, či o dva později. To za prvé. A za druhé, v tom celoevropském přestupním termínu, ať už v létě, nebo v zimě, bude stát na fotbalovém trhu pětikilometrová fronta hráčů. A manažeři ji budou probírat jak na otrokářském trhu a ukazovat toho ano, tyhle ne. A jak asi myslíte, že v téhle řadě, v níž budou stát vedle hráčů všech exportních zemí i západoevropští hráči, naši fotbalisté dopadnou. A jaké asi tak ceny si budou moci naše kluby diktovat. Prostě tvrdím, že tuhle hrůzu si zatím nedovedeme představit.
Co to podle vás bude v praxi znamenat?
Odhaduji, že když v té frontě někdo ukáže na českého fotbalistu a řekne beru ho za padesát milionů, tak majitel klubu jen polkne, nebude licitovat a plácne si. Byť se předtím holedbal, že si takového hráče cení na sto a víc milionů. Samozřejmě můžou existovat výjimky, ale ruku na srdce, ukažte mi u nás dnes hráče, kterým na západ od našich hranic oslníte. Ty spekulace o Jarošíkovi, Vachouškovi a několika dalších neberu. Počkejme si, za kolik opravdu je kdo koupí.
Dá se na této situaci, která s přestupovými okny vznikla, něco změnit?
Řekl bych, že je zapotřebí napnout veškeré diplomatické síly a bojovat, aby se toto pravidlo zrušilo. Nové přestupní termíny samozřejmě platí ve všech členských zemích UEFA a vlajku v tom diplomatickém tažení třímají hlavně Angličané, protože ti na nové pravidlo o přestupech obrovsky doplácejí hlavně uvnitř jejich profesionálních soutěží.
Proč ale Mezinárodní fotbalová federace (FIFA) s tímto opatřením vůbec přišla?
Některé členské země prostě chtěly nastolit v přestupech pořádek. Jenže ten pořádek se teď ukazuje jako kontraproduktivní opatření. A aby toho nebylo málo, tak v těchto dnech se FIFA rozhodla požádat Evropskou komisi o takzvaný speciální zaměstananecký statut pro transfery hráčů. Ten by ve svém důsledku znamenal omezení počtu všech cizinců, kteří mohou nastupovat za jednotlivé kluby, na šest. Včetně cizinců ze zemí Evropské unie. Cílem tohoto opatření je ochrana domácích fotbalistů. A pokud k tomu dojde, bude to další faktor omezující poptávku.
V úvodu rozhovoru jste se v souvislosti o líbivosti fotbalu zmínil o divácích. Ve smyslu, že když jsou plné ochozy plné, fotbal se v té atmosféře prostě líbit musí. Proč se tedy televizní zápasy hrají v sobotu v půl třetí odpoledne a v pondělí od čtyř, kdy to jen málokdo stihne z práce?
Na to je jednoduchá odpověď. Protože je spočítáno, že takový přenos vidí v průměru sedm set tisíc lidí. Dál je spočítáno, že v těchto časových úsecích je to nejsledovanější program. Ale od sedmi vám fotbalovou ligu žádná televize nevezme, protože v té době má kterýkoli jiný pořad sledovanost vyšší. Televizní šéf, který by si snižoval sledovanost, by musel být padlý na hlavu.
Není pak lepší, aby se liga v televizi nevysílala? Vždyť naposled na televizním zápase Příbram - Bohemians bylo jen 1280 diváků...
Není to zrovna typický příklad, protože byl státní svátek. Ale budiž, i kdyby byl pracovní den a hrálo se od šesti nebo od sedmi, kolik lidí by přišlo? Pět, šest, nebo sedm tisíc? Jenže když zástupci firmy STES, která dnes do fotbalu přináší přes dvě stě milionů korun ročně, vyjednávají se sponzory, tak než dají peníze, každého z nich zajímá, kolik lidí to jejich logo na stadionu uvidí. A jsme u těch sedmi set tisíc párů očí. A když jde majitel Příbrami pan Starka žádat peníze od Marily, je to to samé. Nemůže se prostě ohlížet na to, že by ho za takový začátek zápasu dost fanoušků rádo nakopalo do zadku.
A proč podle vás chodí diváci v malém počtu i na zápasy, které se hrají ve vhodnější dobu?
Nejsme dívací národ, jako třeba Němci. Ti milují show. A fotbal i jiné sporty tak berou. V Německu jde klidně celá rodina odpoledne na fotbal a večer třeba na házenou. Jenže to my v nátuře nemáme. A kdo vzpomíná na časy, kdy byly stadiony přece jen plnější, tomu bych řekl, že v minulém režimu jsme jinou zábavu neměli. A v tom současném navíc lidi mají jiné starosti. V žádném případě nejsem zastánce názoru, že lidi nechodí kvůli špatnému fotbalu. A jak už jsem říkal, špatný fotbal se u nás nehraje.
