Ovšem je tu jeden důležitý fakt, který si zřejmě dobře uvědomuje i vedení skromného klubu ze severu Čech: Za Paličkovy éry se tým vždy bez potíží zachránil a většinu času se pohyboval v klidném středu tabulky.
Zato v předchozích třech sezonách, ať už na lavičce seděl Bielik, Klucký, Dejmal či Hřebík, ubojovali jablonečtí fotbalisté záchranu v nejvyšší soutěži dvakrát v posledním a jednou v předposledním kole... "Asi jsem nepropadl, když mi klub nabídl prodloužení smlouvy o další rok. Už podruhé. Vážím si toho. Jestli jsou tři roky u jednoho klubu moc a bude to tady můj poslední? O tom je teď předčasné hovořit," mluví jako vždy uvážlivě devětačtyřicetiletý Vlastimil Palička.
Zklamání? Zápas s Hradcem
Dvanácté místo v letošní lize. Je to pro vás zklamání?
Přestože fotbal není matematika a nedá se to spočítat dopředu, každý trenér má nějakou představu, jak by ta sezona měla vypadat a skončit. Chtěli jsme aspoň zopakovat to předchozí deváté místo. To se nepodařilo, takže cíl jsme nesplnili, ale nějaké výrazné zklamání to není. I když umístění mohlo být určitě lepší.
Proč nebylo?
Měli jsme hodně remíz. Třináct je opravdu dost. Chybělo nám aspoň tři ty remízy přetavit ve vítězství a bylo to stejné jako loni.
Jaký moment vás nejvíc zarmoutil?
Konkrétní zklamání přinesl výkon v domácím utkání s Hradcem Králové na jaře (remíza 0:0 - pozn. red.).To bylo nejméně vydařené utkání, byli jsme zaslouženě pod palbou kritiky. V té chvíli jsme se však odrazili k tomu lepšímu. S postupně kvalitnějšími terény jsme v konci sezony ukázali, že fotbalově jsme přece jen lepší, než to do té doby na jaře vypadalo.
Co vás naopak nejvíc potěšilo?
Jednoznačně tažení pohárem. Neměli jsme tu cestu do finále jednoduchou. Museli jsme porazit tři prvoligové soupeře, z toho dva venku. A všichni nastoupili proti nám v nejsilnějších sestavách. Škoda, že jsme finále proti Teplicím nedotáhli k vítězství, aspoň jsme přispěli k atraktivitě toho utkání.
Široký kádr je plusem
Jste známý tím, že stavíte sestavu podle soupeře. Téměř nikdy nenastoupí v dalším zápase stejná sestava, i když tým vyhraje. Proč?
To není přesně řečeno, že stavím sestavu podle soupeře. Já jen stavím typy hráčů podle typů hráčů soupeře. Příklad: Když bude hrát levého záložníka Pavel Novotný ze Slavie, tak na pravého obránce nedám Laštovku. V tomto smyslu přizpůsobuji sestavu soupeři. Ale především chceme hrát svoji hru, aby to nebylo zkreslováno, že se výhradně podřizuji jménu soupeře. V těch typech hráčů jde ta taktika samozřejmě i opačným směrem.
Jablonec je pod vaším vedením synonymem širokého vyrovnaného kádru víc než dvaceti fotbalistů. Pro hráče musí být těžké, když předvedou dobrý výkon a pak sedí na lavičce. Není přece jen tolik jmen na škodu? Nebylo by lepší mít silnou základní jedenáctku a pár náhradníků?
To je na delší debatu, protože když my trenéři něco řekneme do novin, tak je to jenom zkratka toho, o čem přemýšlíme. Ale k tomu širokému kádru. Důležitá věc je, že se snažím udržet motivaci. Myslím, že není dobré, když budu stavět jen jedenáct hráčů a těch dalších deset pozná, že nemají šanci. To demotivuje ty, co nehrají a uspokojuje ty, co hrají. Tak to dělají i špičková mužstva, protože ty mají také široké a vyrovnané kádry. Ovšem na špičkové úrovni.
To se, podle vás, kladně projevilo v závěru sezony?
Bylo to obrovské plus. Z toho jsme těžili v poháru. V našlapaném programu jsme hráče mohli prostřídat a rozdělit tu zátěž.
S odchovanci se musí citlivě
Tvrdil jste, že chcete dát víc šancí odchovancům, kteří nastupují v divizním béčku. Ovšem vloni nastoupil jen v závěru ligy Jiroušek...
Chtěl bych trochu zabrzdit euforii, kterou v tomto směru v Jablonci nyní cítím. Já jsem Jirouška sledoval takřka ve všech domácích zápasech béčka i na trénincích. Byla to otázka trpělivosti. Rozebíral jsem to s ním, aby věděl, na čem je. A až jsem byl přesvědčený, že na to má, tak jsem ho postavil. Nebylo proto pro mě překvapením, že to zvládl. Kdybych ho postavil dřív, tak bych ho naopak mohl odrovnat. Tady se musí, podle mě, postupovat velice citlivě.
Dostanou tedy šanci i další?
Vedle Jirouška byl takovým dalším Nesvadba. Ale nedal jsem mu tu šanci, protože šel s formou dolů. Rozebíral jsem to s ním a sám to uznal. Nebyl zkrátka ještě připravený, aby mohl zasáhnout do ligy. Liga, to není nějaká sranda akce, to není tak, že už o nic nejde. Vždycky jde. To zkrátka trenér nemůže udělat, hráč musí být připravený. Do letní přípravy posuneme i další mladíky, které pravidelně sleduju. Ale budou v tom kádru a v přípravných zápasech získávat hlavně zkušenosti. Není to tak, že postavíme do prvního ligového utkání čtyři odchovance z béčka.
Výkřiky diváků vnímám
Nemůžu se nezeptat. Zejména na jaře byly na Střelnici už v prvních minutách zápasů, v nichž se mužstvu nedařilo, slyšet na vaši osobu a pak hráčů, ne moc lichotivé výkřiky. Jak se cítíte v tu chvíli?
Samozřejmě, není to nic příjemného. Pokud někteří trenéři říkají, že to neslyší nebo vůbec nevnímají, není to pravda. Snažím se to aspoň vnímat co nejméně, protože to odvádí od koncentrace, abych mohl reagovat na situace na hřišti při koučování.
Neměl jste někdy chuť se k těm křiklounům otočit a reagovat, jako to udělal nedávno váš kolega Uličný?
V žádném případě na tyhle věci nereaguji. S tím musíme my trenéři, bohužel, počítat. A jsem přesvědčený, že to není většina diváků, že to jsou ti, kteří tomu fotbalu zkrátka moc nepřejí. Ale opakuji, patří to k tomu a kdyby mě to mělo jako trenéra nějakým způsobem trápit nebo rozhodit, tak bych to povolání nemohl dělat.
Vy to ustojíte, ale co hráči? Ti většinou znervózní.
Máme typy hráčů, kteří na hřišti vždy nechají všechno, ale je to prostě hodně o psychice, o sebevědomí. Pokřiky proti vlastnímu týmu jim určitě nepomůžou. Ale samozřejmě vím, že na to ti diváci právo mají, vůbec se na ně nezlobím, protože to holt k tomu fotbalu u nás tak nějak patří.
V přestupních termínech, co jste v Jablonci, se vždy něco zásadního stalo. Nejprve doslova zemětřesení v kádru, pak odchody největších opor. Teď v létě poprvé nic zásadního. Co lze čekat od stávajícího kolektivu v příští sezoně.
Vypadá to tak, že nikdo neodejde a to jsem rád. Jsem rád i proto, jediný hráč, kterému končila smlouva, Jožka Weber, ji prodloužil. Ani neplánujeme nějaké doplnění směrem do mužstva. Pevně věřím, že budeme pokračovat ve výkonech z konce uplynulé sezony. Cítím to tak, že finále poháru proti Teplicím mužstvu dodalo to potřebné sebevědomí a že se to kladně projeví. I přesto, že domácí zápasy budeme v úvodu hrát v Liberci.
