Nevynechal jediný zápas Argentiny. Najezdí za ní stovky kilometrů a všude uniká obrovskému zájmu médií.
Když se vracel minulý týden z Frankfurtu, kde sledoval utkání s Nizozemskem, měl na jednu noc zaplacené lůžko ve čtyřech hotelech. Pro jistotu, aby měl kam prchnout, kdyby ho někde obtěžovali.
Maradonův život není žádná nuda
Sedím na horní tribuně, zbývá 10 minut do utkání, mužstva jsou ještě v kabinách. Najednou pode mnou nastává rozruch. Stovky diváků se otáčejí jedním směrem a vstávají. Srší blesky fotoaparátů.
Co se děje? Nakloním se a vidím Maradonu. Už není stodvacetikilovou koulí. Podvázali mu žaludek a zhubl. Jeho tvář vypadá trochu uměle, nechť promine, jako z voskového muzea.
Jako vždy přichází s menší brunetou, dcerou Gianninou, a dvěma mladíky. Všichni v argentinských dresech s desítkou na zádech. Maradonovo nezapomenutelné číslo.
Ačkoli má Maradona místo ve VIP lóži, kam chodí vybraná společnost a ne obyčejní fanoušci, stejně se na něj lidé tlačí. Snad dvoumetrový černoch, celý v bílém včetně šátku na hlavě, se snaží legendu uchránit před náporem těl.
To je Maradonův bodyguard. Opodál stojí ještě druhý.
Maradona vždycky dokázal pobláznit davy. Nadchnout i rozčilit. Stačí připomenout památný zápas, v němž ukázal tvář ďábla i boha. Dnes je to příhoda stará 20 let a 4 dny. Tehdy vstřelil Angličanu Shiltonovi gól rukou. "Jestli to byla ruka, tak jedině boží," chabě se bránil před světem.
Tři minuty po hříchu prokličkoval přes půlku hřiště, přes pět soupeřů a nakonec obešel i gólmana.
Gól století. Navzdory všemu zůstane argentinským idolem. I když bral drogy, lhal a nechová se jako džentlmen. Třeba i při sobotním setkání s Franzem Beckenbauerem na tribuně nepodal ruku jeho čerstvé novomanželce. Jen stál s doutníkem a vlajkou...
Zato se vášnivě s každým jiným objímá a líbá. Tak to udělal před pár dny i s chotí nizozemského prince Maximou, která je argentinského původu. Maradona je bezprostřední, emotivní, ne salonní typ.
Pořád na tribuně vyskakuje, mává vlajkou a trhá zaťatými pěstmi k nebi. Před hymnou se dvakrát pokřižuje. Rychle a nervózně.
Obrovsky zápas prožívá. Když se rozkřičí dav argentinských fanoušků, můžete věřit tomu, že roli v tom hraje Maradona. On vždy vstane a směrem k modrobílému davu zavelí svými rozvášněnými pohyby.
Zpívá se všemi známý argentinský chorál, při němž fanoušci zuřivě točí modrobílými vlajkami, šátky i šálami nad hlavou a nestranným divákům z toho běhá mráz po zádech: "Ole, ole, olá, cada dia te quiero mas, soy Argentino, es un sentimiento, no puedo parar." Hodně volně přeloženo to znamená: Každý den tě moc miluji, jsem Argentinec a cítím, že nic nás nezastaví.
Bez dresu nejsem Maradonou
Ano, tohle si Maradona přeje, aby Argentinu nic nezastavilo. Aby potřetí dobyla titul. Proto přijel do Německa. Neuvidíte ho jinak než v modrobílém národním dresu. Bez něj nejsem Maradonou, říká.
Navštěvuje mužstvo v kabině, kde má nástupce. Mimochodem o čtyřech z nich se říká nebo říkalo, že budou novým Maradonou: o Riquelmem, který nosí jeho číslo, o Tevezovi, Aimarovi a naposledy o Messim.
"Doufám, že budu moci hráče navštívit i před finále. V šatně se cítím, jako bych byl jedním z nich," řekl ve španělské televizi, pro kterou mistrovství komentuje.
Tomu věří všichni Argentinci. "Diego je čistý, zdravý. Je tady s námi a taky s námi odveze pohár," tvrdí Pablo Miniciar, fanoušek z Rosaria.
