Proti Plzni Argentinec neskóroval, ale když ho v poslední minutě trenér střídal, stejně se mu tleskalo. Jen pár lidí si zanadávalo, že okamžik předtím ve slibné šanci nepřihrál míč ještě lépe postavenému Štajnerovi. Sobecky vystřelil.
To kanonýři dělají. Neotálejí a pálí. "Nic mu nevyčítám," říká trenér Ladislav Škorpil. "Nemá cenu ho svazovat nějakými pokyny. On chce jen dávat góly a má na ně čich." Takový hráč ale musí mít trpělivé fotbalisty kolem sebe. Liuni se moc nezapojuje do kombinací, nezabojuje o ztracený míč. Jen číhá u branky, dělá troufalé kličky. Když mu nevyjdou, ničím se netrápí. Chová se lehkovážně.
"Jsem fotbalista na góly a na nic jiného," říká o sobě útočník s dlouhými vlasy svázanými do culíku. Za necelé tři roky dal v lize třicet branek a je nejlepším ligovým kanonýrem Liberce v historii. "U branky pořád doráží a snaží se dohrát každou akci, kterou ostatní útočníci už vypustí," všiml si plzeňský obránce Aleš Jindra, který se kolem něj točil včera nejvíc. Dobře ví, o čem mluví. Běžela 49. minuta, Liuni předskočil Jindru v cestě za míčem a mířil sám na branku. Byl by to gól, už osmý, kdyby prudkou střelu nevyrazil gólman Vosyka.
Nikdo nebránil Liuniho osobně, to by šlo těžko, protože Liberec nastoupil se třemi útočníky. Zprava uniká Štajner, dravec i driblér s míčem, zleva totéž dělá Nezmar. A Liuni před brankou zakončuje.
Liberecký útok je po sparťanském nyní nejnebezpečnější v lize. Přitom ještě loni měl možná nejhorší gólový průměr v celé Evropě. "Ano, byly doby, kdy jsme nemohli dát gól, byli rádi za jeden a dneska jsou nám dva málo," prohlásil trenér Škorpil po vítězství nad Plzní 2:0, které mohlo být vyšší.
Ale ať Liberec prožíval jakoukoliv dobu, vždy platilo, že Liuni dává kolem padesáti procent jeho gólů. Teď rovněž. Z patnácti gólů patří sedm Liunimu.
